Archiv pro měsíc: Květen 2022

Charakteristiky socialismu a kteréhokoliv jiného utlačovatelského systému a společnosti:
– existuje jen jedna pravda. S odpůrci jedné pravdy je třeba zatočit. Dokud není moc uchopena, protistrana je dehonestována, její příznivci zastrašováni, vylučováni z debaty. Vytváří se opovržení vůči jiným názorům.
– neplatí presumpce neviny. Člověk je buď vinen z podstaty nebo svou nevinu musí dokazovat.
– stát a systém porušuje své vlastní zákony a Ústavu, jako tomu bylo v posledních letech při kovidu, ale u občanů to tvrdě trestá, přestože na to právě podle zákona a Ústavy nemá právo
– přehnané nařízení, zákazy vycházení po určité hodině, kdy si systém cvičí svaly na občanech
– podpora neprodukce a vysoké zdanění. Kdo neprodukuje, je podporován, dotován, kdo produkuje, maká, je tvrdě zdaněn.
– soukromí neexistuje. Před uchopením moci začíná systém okopávat základy soukromí. Nic není soukromé. Záminka může být čím topíš (právo úřadu vstoupit do obydlí), jaký máš názor (kontrola tajnými službami, jako to dělala např. STB, tzn. odposlechy, špehování), tvoje ochrana při nehodě (systém kontroly v autech od roku 2024), návrh na zákon, kdy může dětský ombudsman kontrolovat rodinu doma.
– při získávání moci se systematicky pracuje na zničení dobrého jména oponentů, jejich vyloučení z rozhodování, vlivu na společnost
– je zakázán jiný názor (buď je to od ďábla, imperialisty, atd)
– existuje rozpor mezi tím, co systém proklamuje a tím, co dělají prominenti systému
– vlastnictví je buržoazní (nemoderní) přežitek. Důvod je domnělý třídní boj nebo uvědomělost pro odvrácení určité nejisté zkázy. Nikdo by neměl nic vlastnit. Vše je erár. Podle toho také věci vypadají.
– vzděláváním dětí od jejich nejútlejšího věku, aby neměly pochybnosti o správnosti aktuální ideologie. Dále v životě vychází z falešných informací, na kterých staví ostatní vědění a proto nemohou mít ani pochybnosti. Stádní efekt je dosažený skupinovým vzděláváním.
– placení jsou vědci a projekty, které podporují ideologii dobra pro všechny
– udávání je občanská povinnost, činíš nejvyšší dobro. Nepřítel neustále číhá na naše selhání, proto je třeba být obezřetný (v Rusku byly cedulky: Pozor, nepřítel naslouchá)
– je šířen strach a nenávist vůči vymyšleným viníkům nebo těm, kteří se ještě nepodřídili.
– nástroj na ovládnutí společnosti je dále používán pocit viny (např. něco vlastnit na rozdíl od těch, kteří nic nemají, příliš utrácet, cestovat, spotřebovávat nebo patřit k nějakému státu s jeho předešlou utlačovatelskou historií)
– další nástroj je postavit dvě skupiny proti sobě pomocí pomluv, vytváření strachu anebo roztříštit společnost na základě obrovské množství vyhrocených témat a dosáhnout toho, že se zabývají nenávistí proti sobě, zatímco systém převezme moc. Roztříštěním na mnoho silně emotivních témat, zanikne účel skupiny nebo národa a jeho společné povědomí a určitě soudržnosti, jako je tomu např. při občanské válce.
– v počátcích existují bojůvky (Lidové milice, spolky udavačů, apod)
– lidé zjišťují, že se nevyplatí vyčuhovat a být jakkoliv aktivní. Iniciativa se stává nebezpečnou. Ideální je nebýt viděn. To platí i v práci a tak společnost neprospívá ekonomicky nebo chudne. Úpadek je v tvořivosti, schopnosti brát za něco skutečnou zodpovědnost.
– společnost je budována pod příslibem blaha pro všechny. Obvykle z toho těží jen privilegovaná skupina, ostatních žití se zhoršuje.
– protože žije společnost ve lži a pod útlakem, což jsou nemorální a degradující faktory, stav společnosti samotné je snížení morálky (za komunistů bylo heslo: kdo nekrade, okrádá svou rodinu)
– monopolizace ekonomiky, médií. Soudnictví podle ideologické příručky.
– tabule viníků. Systém potřebuje mít vnitřní a vnější nepřátele, aby zdůvodnila svojí nefunkčnost, úpadek.
– skupina je vše a jedinec není ničím. Kolektivismus je součástí státní ideologie. Toto je v rozporu s pravidlem života, protože jedinec je vynálezcem, tvůrcem uměleckého díla, chlapíkem, co z ničeho vybuduje továrnu. Skupina tomu přispívá, ale není tvůrcem a tím, kdo danou věc dotáhne do konce.
– i když je skupina vše, existují rovnější mezi rovnými. Pro ně pravidla systému neplatí nebo je upraví tak, aby jim vyhovovala.
– systém je sám o sobě nefunkční, ztrácí konkurenci, pokud ještě nějaká existuje v okolních zemích. Protože existuje cenzura, lidé nemají žádné srovnání s efektivitou jiných systémů. Pochybovat o systému je bráno jako kacířství, je trestáno.
– k moci se dostávají diletanti nebo šílenci, jejichž nastavení mysli je hnáno nutkáním vše zhoršit, podpořit vše špatné a odstranit dobré (protože absolutna neexistují, ani komunisté minulosti nedělali jen zlé věci)
– o postupu v systému nerozhodují schopnosti, aktivita a výsledky, ale schopnost citovat stávající ideologii bez zaváhání, částečně neviditelnost a intriky
– systém se dostal k moci pomocí záminky. Ať už je to třídní boj, úbytek pracovní síly jako při zavedení nevolnictví nebo otrokářská minulost společnosti. Pocit viny je jeden z nástrojů. Je použit jako záminka.
– součástí strategie je tedy vždy: šíření strachu, vnější a vnitřní nepřítel, vytvoření pocitu viny a záminka pro provedení akce a převzetí moci (pomalé nebo rychlé, jako např. ve 30 letech v Německu hitlerovci, kdy zinscenovali podpálení Reichstagu, které svedli na komunisty). Vždy je to vnuceno „ve jménu dobra“, přestože by to většinou chtěla menší část společnosti.
– systém nemá nic společného se svobodou volby. Rozhoduje o životě a smrti a jako například v Číně nebo Iránu, i o narození. Vše je plánováno shora. Jen státní aparát, nejvyšší vůdce nebo šedá eminence ví nejlépe, jak bys měl žít.
– důraz je na nových symbolech, jako je vyvěšování vlaječek, památníky, atd, přičemž se neřeší podstatné strategické záležitosti (vyspělost průmyslu, brutální byrokracie, strategické suroviny, jako v případě EU)
– dehonestace a odmítání funkčních modelů, jako je svoboda projevu, soukromí, rodina, stát, národ a povyšování nových, úzkou skupinou lidí vytvořených ideologií, přestože jsou tyto ideologie nevyzkoušené nebo se v historii ukázali jako nefunkční nebo brutální
– dostat pod ideologii sport, umění, lidské myšlení a ekonomii