Listopad, 2022 | tescoreality.cz

Petice proti omezování svobody slova na sociálních sítích

STOP CENZŮŘE na internetu - Zastavme nové formy cenzury na internetu — STOP CENZŮŘE na internetu – Zastavme nové formy cenzury na internetu

“Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat.”
E. B. Hallová o přístupu Voltaira

Globální sociální sítě dnes představují hlavní fóra veřejné diskuse a jsou také významným fórem politickým. Jejich vliv na politickou soutěž a volební výsledky je srovnatelný s největšími tištěnými, rozhlasovými nebo TV médii. Vlastníci platforem mají na trhu prakticky monopolní pozici a nejsou politicky neutrální. Naopak, selektivní filtrací obsahu a blokací nepohodlných uživatelů systematicky porušují právo na svobodu projevu a ustanovení o nepřípustnosti cenzury, základní kameny ústavního pořádku ČR.

Absolutní moc nad nimi drží nadnárodní korporace s dominantní pozicí na trhu. Rovný přístup zde není garantován, jednotlivé názory nemají stejnou šanci být publikovány. Správu obsahu vykonávají podle neprůhledných, vágních a nekonzistentně aplikovaných pravidel. Zcela legitimní názory běžných uživatelů (již dávno nejde jen o kontroverzní „radikály“) odstraňují tyto firmy ze společenské diskuze bez možnosti se bránit. Cenzurují se už i prostá historická fakta. Transparentnost, které se v moderním světě nevyhne ani starosta malé obce, v případě těchto obřích korporací stát nevyžaduje.

Rozhovor s herním designérem a zakladatelem Společnosti pro obranu svobody projevu Danielem Vávrou

Cenzura ze strany soukromého kvazi-monopolu je stále cenzura

Je nepřijatelné, aby o tom, co je pravda nebo lež, rozhodovali špatně placení zaměstnanci z Filipín, kteří mnohdy ani neovládají příslušný jazyk a spoléhají na automatické překlady. Je nepřijatelné, aby anonymní studentský brigádník určoval, který politický názor je možné šířit, navíc podle neznámých instrukcí. Je možné mluvit o svobodném přístupu k informacím, demokratické politické soutěži a svobodě slova, jestliže nadnárodní korporace rozhodují, které příspěvky potlačí a které čtenářům úplně odfiltrují? Jestliže zasahují již i do obsahu soukromých zpráv a při vyhledávání upřednostňují vybrané politické kandidáty?

Pravidla, podle nichž zasahují platformy autorům do obsahu, jsou přitom velmi vágní a dokonce retroaktivně se mění dle momentální nálady v určitých kruzích společnosti. O účet tak může přijít kdokoliv, a to i za několik let starý příspěvek, který byl v době svého vzniku nekontroverzní.

Proč stát dovoluje nadnárodní korporaci to, co nesmí ani drobný soukromník?

Pokud přistoupíme na argument, že soukromá firma si může stanovit jakákoli pravidla diskriminující klienty pro jejich názory, dle stejné logiky by operátoři časem mohli chtít přerušovat hovory a blokovat zákazníky za obsah SMS zpráv. Budeme tolerovat odmítání zákazníků na základě pohlaví, náboženství, národnosti nebo barvy pleti? To by byla stejná diskriminace jako na základě názorů.

Na místě je proto otázka, kdy lze zákazníkovi odmítnout poskytnutí služby a jak se ten může bránit a uplatnit reklamaci, pokud provozovatel porušil svá vlastní pravidla. V nich se totiž nepíše o tom, že jsou povoleny jen některé politické názory. Vzniká tím i prostor pro korupci či zákulisní ovlivňování obsahu sociálních sítí ze strany různých subjektů včetně veřejnoprávních, kterým jsme žádnou cenzurní pravomoc nesvěřili. Staletí právního vývoje, při kterém se naši předkové snažili omezit moc vlád nad svobodou projevu a tisku, jsou možností takové tiché spolupráce ohrožena.

V sázce je demokracie

Jestliže nadnárodní gigant určuje, jaké informace se dostanou k uživatelům, může snadno ovlivnit volby tím, že bude systematicky potlačovat pozitivní zprávy a upřednostňovat ty negativní o jednom kandidátovi, zatímco o druhém naopak. Podobně může preferovat vybrané politické strany či názorové proudy.

Jsme připraveni na situaci, když přestane zobrazovat příspěvky nebo zablokuje účty nepohodlných kandidátů a nahradí je příspěvky jejich konkurentů, k jejichž sledování se uživatel ani nepřihlásil? Jsme připraveni na to, že v den voleb vybídne vlastník či manažer sítě potenciální voliče jedné strany, aby šli volit, zatímco druhé od toho odradí? Vzhledem k nulové právní úpravě jde o zcela anonymní, netransparentní a utajované procesy a v nich zainteresované osoby, které mohou významně ovlivnit např. výsledky voleb.

Svoje zkušenosti s cenzurou sociálních sítí má již řada zahraničních i českých politiků, veřejných osobností i médií (např. právník Pavel Hasenkopf nebo Reflex). Mnozí si donedávna mysleli, že je to jen problém radikálů a podivínů a jich se netýká. Nyní vidíme, že se totéž děje světoznámým osobnostem, respektovaným intelektuálům, univerzitním profesorům a politickým kandidátům. Potlačování svobody projevu se tedy stává běžnou praxí.

Proto vyzýváme zákonodárce Parlamentu, vládu a prezidenta České republiky, jejichž povinností je chránit náš ústavní řád, aby

1. zahájili veřejnou debatu s účastí široké veřejnosti o tom, jak zabránit omezování svobody projevu na sociálních sítích, které již začíná deformovat politickou soutěž a fungování demokratických procesů,

2. bez zbytečného odkladu vytvořili parlamentní komisi se zastoupením všech stran v Poslanecké sněmovně a odborníků z oblasti práva, která by se zabývala případy občanů i právnických osob, jejichž účty byly blokovány a příspěvky smazány, aby tyto zkušenosti mohly být využity pro následný zákonodárný proces,

3. po globálních platformách žádali formou zákonné povinnosti ustanovení odpovědné osoby s působištěm v ČR a s přiměřenými rozhodovacími pravomocemi pro průběžné řešení případů, kde mohl být porušen zákon.

Marian Kechlibar, Daniel Vávra, Vlastimil Veselý

Připojte svůj podpis na petice.com/stop-cenzure

O Fialově doublethinku

Náš pravicově konzervativní předseda vlády se právě vyjádřil k tématu svobody slova a jeho myšlenkové pochody začínají překonávat slavný projev Miloše Jakeše a další soudruhy, kteří dokázali v jedné větě popřít vše, co v ní vzývali, a zcela obracet význam slov. Třeba tím, že svůj totalitní režim nazývali demokracií.

V jednom souvětí totiž dokázal vyslovit tyto dvě teze, které se vzájemně vyvracejí:

My musíme chránit za každou cenu… svobodu slova, projevu, všechny atributy, které ke svobodné společnosti patří…
…na druhé straně lidé mají PRÁVO na to, aby informace byly KORIGOVÁNY.

Takže Petr Fiala se domnívá, že to, aby nám někdo (on) cenzuroval informace, není zakázané naší ústavou (je), ale naopak, je to NAŠE PRÁVO! Vypustit něco takového a tvářit se u toho vážně je docela výzva.

Na čem se to právo zakládá, kde je to napsané, proč to právo máme a od kdy, jsem nezjistil. Nejspíš proto, že žádné takové právo neexistuje. Nebudu raději pátrat kdo a podle jakého klíče bude provozovat to „korigování“, což je jen eufemismus pro cenzuru. Ale budeme pokračovat v orwellovském newspeaku:

Je zjevné, že státy západního světa čelí dezinformační kampaní cizí velmoci, která prosazuje svoje zájmy a snaží se destabilizovat naši společnost, šíří svoji vizi, jež není pravdivá.
V takovém případě mají demokratické státy právo proti dezinformacím zakročit.

Takže tu máme další PRÁVO. Právo Petra Fialy zakročit, pokud se mu nelíbí nějaká vize, a znemožnit ostatním dobrovolně se rozhodnout, co si o té vizi myslí oni. Opět jsem nezjistil, kde se toto „právo“ vzalo, na základě jakého článku Ústavy ho Petr Fiala dostal, ani to, kdo je arbitrem rozhodování o tom, které „vize“ jsou nepravdivé a které pravdivé.

Podstatou vize je, že je to něco, co se ještě nestalo. Těžko tedy předem určit, zda je vize pravdivá a může se uskutečnit. A pokud se uskuteční, zda to bude dobře nebo špatně. Ono to totiž bude dobře pro někoho a špatně pro někoho jiného. A podstatou demokracie je, že lidé se mohou na základě informací svobodně rozhodnout, komu dají svůj hlas. Tedy zda vizi Petra Fialy nebo někoho jiného.

Ano, čelíme ruským dezinformacím, ale žádný proruský převrat tu nehrozí a Fialova vláda podobnými kroky ruské propagandě jen nahrává na smeč (podívejte se, oni vám cenzurují informace a o nás říkají, že nejsme demokracie!). Za studené války nebyly rušičky cizích rozhlasů na Západě, ale u nás. Skutečná demokracie se svých občanů totiž nebojí a na právech je neomezuje.

A samozřejmě, že je velmi lákavé mít možnost umlčet někoho, kdo je nám odpudivý, nepřátelský a dokonce i nebezpečný. Problém je, že jakmile to umožníte u jednoho, začne se to aplikovat na vše a do skupiny odpudivých a nebezpečných se začne zahrnovat kdokoliv nepohodlný ohrožující momentálně vládnoucí garnituru. Což zcela paralyzuje svobodnou výměnu názorů a demokratickou volbu.

Jediné zakročení, na které má Petr Fiala (to není žádný nadčlověk se speciálními právy ani patentem na rozum, ale občan se stejnými právy jako kdokoliv jiný) právo, je předložit svojí vizi, přesvědčit ostatní o tom, že je lepší, a nechat je demokraticky rozhodnout, čemu dají přednost. To je podstata našeho státního zřízení.

Pokud se někdo snaží z pozice moci tento systém nahradit tím, že bude rozhodovat o tom, kdo může a nemůže mluvit, je to autoritářský despota. Přestávám už chápat, kde je rozdíl mezi tím, co se snaží docílit Fiala, a tím, za co kritizuje třeba Orbána. Pokrytectví je další známkou autoritářských režimů.

Obávám se, že tu máme politika, který se tváří jako konzervativec a z úst mu vycházejí totalitní nápady hodné Klementa Gottwalda.

Někteří jedinci slabší duchem možná označí tento příspěvek za proruský. Ne, ten příspěvek je prodemokratický. Nelze bojovat proti totalitě totalitními prostředky. Nelze bojovat s putinovskou propagandou putinovskou cenzurou.

https://www.sosp.cz/o-fialove-doublethinku/

Indonésie vítá vzestup turistického průmyslu bezvízovým cestováním pro 43 zemí

Po zpomalení pandemie COVID-19 se Ministerstvo pro právo a lidská práva (Menkumham) pokusilo rozšířit zavedení víz při příjezdu (VoA), víz při vstupu nebo turistických víz pro turisty ze 43 zemí podle dopisu generálního ředitele. imigračního čísla IMI-0549.GR.01.01 zveřejněného 5. dubna. Nové nařízení vstoupilo v platnost 6. dubna. „Díky této nové politice mohou cizinci z devíti zemí ASEAN vstoupit do Indonésie s bezvízovým stykem,“ řekl 5. dubna ředitel ministerstva pro imigrační dopravu, právo a lidská práva Amran Aris. Po oznámení podepsali členové ASEAN také 25. července Memorandum o porozumění (MoU) o zavedení bezvízového vstupu napříč všemi zeměmi ASEAN. Očekává se, že dohoda oživí cestovní ruch ve všech zemích ASEAN poté, co uplatňují politiku bezvízového styku pouze v šesti zemích.

„Dosud byli cestující ze zemí ASEAN osvobozeni od víz, ale pouze pro diplomaty a některé vládní úředníky. S tímto rámcem všechny země ASEAN souhlasily s tím, že svým obyvatelům, kteří navštíví jiné země ASEAN, umožní bezvízový styk,“ řekl generální ředitel ASEAN Triansyah Jani při zahájení 39. zasedání ministrů ASEAN (AMM) na konferenci. Kongresové centrum Kuala Lumpur (KLCC).

Po pandemii COVID-19 bylo zavedeno mnoho strategií pro bezpečné znovuotevření cestovního ruchu v ASEAN při zachování stávajících rámců, včetně strategického plánu cestovního ruchu ASEAN na období 2016–2025. To dá Indonésii příležitost stát se průkopníkem v podpoře vnitřního obchodu ASEAN, který je v současnosti na vzestupu. „Otázka obnovy po pandemii bude zkouškou pro indonéské předsednictví ASEAN v roce 2023. Konsolidace pilířů ASEAN se musí zintenzivnit, aby přinesla výsledky a dědictví vůdců, které budou přínosem pro obyvatele Indonésie, ASEAN a celého světa,“ vysvětlil ředitel pro informace. , Politická komunikace, právo a bezpečnost, Generální ředitelství pro informace a veřejnou komunikaci, Ministerstvo komunikace a informací (Kominfo), Bambang Gunawan na sérii webinářů č. 3 ASEAN Talk s tématem, ASEAN bez víz a zrychlená obnova cestovního ruchu na Bali, 22. července.

Doba platnosti indonéského pasu byla prodloužena na deset let

Indonéský cestovní ruch, kdysi hlavní destinace pro zámořské cestovatele, zažil během pandemie COVID-19 propad. Podle údajů statistiky Indonésie (BPS) z roku 2021 došlo k výraznému poklesu turistů, a to jak z mezinárodních, tak domácích příjezdů. V roce 2020 Indonésie navštívilo pouze 4,02 milionu návštěvníků, což je o 75,03 procenta méně než v předchozím roce. Indonéská vláda však podnikla kroky správným směrem zavedením politik, které účinně stimulují turistický průmysl. Očekává se, že Indonésie a zejména Bali budou vykazovat známky nárůstu cestování. „Vzhledem k tomu, že vláda prosazuje bezvízový styk zejména v regionech ASEAN, turistický průmysl vykazuje známky oživení a zlepšení. Letos v květnu jsme svědky pozitivní změny v ekonomické situaci v Indonésii,“ dodal Bambang.

Mongolský trh práce se z větší části zotavil

Tento týden si připomínáme 30. výročí vyhlášení Mezinárodního dne za vymýcení chudoby – dne věnovaného opětovnému potvrzení našeho závazku a společné odpovědnosti za ukončení chudoby.

Mongolsko, stejně jako mnoho dalších zemí, udělalo velké pokroky ve snižování chudoby a zlepšování životní úrovně. V případě Mongolska je ale pozoruhodné, jak moc tempo snižování chudoby v posledním desetiletí kolísalo.

Zpráva Mongolia 2020 Poverty Report: Decade of Progress and Stagnace in Poverty Reduction, společná zpráva vydaná minulý měsíc Národním statistickým úřadem Mongolska a Světovou bankou, ukazuje, že chudoba v Mongolsku mezi lety 2010 a 2014 klesla o 17 procentních bodů. po recesi v roce 2016 se tempo snižování chudoby výrazně snížilo a od té doby stagnuje. Hospodářský pokles vyvolaný pandemií měl hmatatelné dopady na zaměstnanost, příjmy a chudobu, zejména na konci roku 2020 a v roce 2021.

Mnoho zemí v regionu východní Asie a Tichomoří (EAP) vystoupilo z pandemie na silné trajektorii hospodářské obnovy, ale Mongolsko vyniká tím, že dosáhlo pomalejšího pokroku.

Mongolský trh práce se po prudkém poklesu v letech 2020/2021 většinou zotavil. Podniky se znovu otevřely a věci se vracejí do normálu. Obnovu Mongolska však brzdil nový problém: spirálovitá inflace. Uzavření čínských hranic, pokračující válka na Ukrajině a znehodnocení směnného kurzu podpořily růst cen domácího i dováženého zboží a služeb v Mongolsku (obrázek 2). Od konce roku 2020 výrazně vzrostly ceny potravin, energií a dopravy, přičemž vyšší dovozní ceny způsobily více než polovinu celostátní inflace.

Rozhovor s herním designérem a zakladatelem Společnosti pro obranu svobody projevu Danielem Vávrou

U mongolských domácností si přetrvávající rostoucí inflace vybrala daň na jejich kupní síle. Zvýšení cen, zejména potravin, bude pravděpodobně nejničivější pro chudé a zranitelné domácnosti, které za potraviny utratí asi 40 procent své celkové spotřeby. V letech 2020 a 2021 se chudší domácnosti stále častěji potýkaly s nedostatkem potravin a rostoucí ceny byly primárním důvodem k obavám. Eskalace cen potravin v roce 2022 by mohla vést k ničivým dopadům s dlouhodobými důsledky pro chudé a zranitelné domácnosti.

Aby se zmírnily nepříznivé dopady pandemie, vládní pomoc domácnostem byla štědrá a různorodá. Jedním z pozoruhodných opatření zavedených v roce 2020 je zvýšení výše dávek poskytovaných domácnostem prostřednictvím programu Child Money Program (CMP). CMP, která poskytuje měsíční peněžní převody rodinám s dětmi, byla pětinásobně zvýšena z 20 000 MNT na 100 000 MNT na dítě (přibližně 6 USD až 30 USD) a v současnosti představuje více než 3 procenta HDP. Celkově, jako podíl na HDP, byla pomoc Mongolska domácnostem největší v regionu.

Vzhledem k rostoucí fiskální a vnější nerovnováze v Mongolsku je uplatňování fiskální obezřetnosti zásadní. Efektivní postup zahrnuje zacílení omezených zdrojů na chudé a zranitelné domácnosti, které nejvíce potřebují podporu, a orientaci na investice podporující růst.

Snížení neefektivních fiskálních výdajů může také nepřímo pomoci chudým tím, že zmírní inflační tlaky. Konkrétně zacílení dávek CMP na nejpotřebnější domácnosti může snížit fiskální výdaje. V roce 2020 získala CMP téměř polovina z 60 % nejbohatších domácností. Tyto neefektivní cílení přispěly ke skromnému úspěchu CMP a obecněji sociální pomoci při snižování chudoby. Společná zpráva navíc naznačuje, že zvýšené přínosy CMP mohly být neekonomické: mnoho příjemců, včetně chudých domácností, během pandemie ušetřilo – spíše než utratilo – převody CMP.

V tomto klíčovém okamžiku musí být politiky zaměřeny na podporu chudých a zranitelných domácností, aby se vyrovnaly s dopady rostoucích cen a ekonomické stagnace. Tím se Mongolsko může vrátit na cestu k dosažení svých aspirací na vyšší střední příjmy a zajištění prosperity pro všechny své občany.

Mongolsko se stává první asijskou zemí, která se připojila k lesnímu partnerství EU

Mongolský prezident U. Khurelsukh se během účasti na COP27 v Sharm el-Sheikhu setkal s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen a podepsal Memorandum o porozumění pro Forest Partnership. Mongolsko se stalo první asijskou zemí, která vstoupila do EU Forest Partnership.

Memorandum o porozumění je zaměřeno na podporu hlavních kroků udržitelného hospodaření v lesích, jako je znovuzalesňování, správné využívání a ochrana a vytváření ekonomických sektorů a zdrojů příjmů založených na lesích.

Strany se dohodly na spolupráci při rozšiřování pracovních příležitostí v lesnictví, výrobě produktů s přidanou hodnotou, přilákání zahraničních investic, rozšíření pásem ochrany lesů, snížení dezertifikace a degradace lesů, ochraně biologické rozmanitosti a druhů a rozvoji intenzivního chovu zvířat.

V rámci Memoranda o porozumění dojde k reformě systému podpory pro dlouhodobě udržitelné využívání lesních zdrojů při adaptaci a zmírňování změny klimatu a bude podporována dobrá správa věcí veřejných a udržitelné hospodaření.

Produkce vajec ve Finsku

Finská produkce vajec je na světové špičce. Produkce vajec ve Finsku má nespočet silných stránek. Zobáky našich kuřat nejsou zkrácené, ve vejcích není salmonela a použití antibiotik je velmi malé. Antibiotika se používají pouze k léčbě nemocí, nikoli k jejich prevenci. Spotřebitel může bezpečně jíst všechna domácí vejce, dokonce i syrová.

Vejce bez salmonely nejsou ve světě samozřejmostí, na rozdíl od nás ve Finsku, kde můžeme bez obav ochutnat těsto na dort. Podnikatelé zabývající se kuřaty již dlouho odvádějí kvalitní práci pro ochranu kuřat před nemocemi, a tím ve prospěch veřejného zdraví jako celku. Když Finsko vstoupilo do EU, získalo národní program sledování salmonel, který pomohl udržet situaci v oblasti onemocnění zvířat ve Finsku na vynikající úrovni.

Výrobní metody

Způsoby výroby vajec jsou velmi dobře označené. Slepičí vejce vyráběná různými způsoby jsou k dispozici pro různé spotřebitele a způsob výroby lze na vejcích zkontrolovat:
3 = kuře v kleci
2 = kuře na podlaze
1 = kuře venku
0 = kuře v bio kvalitě.

33 % vajec pochází od slepic v malých skupinách, 54 % u slepic na podlaze, 10 % u slepic v biokvalitě a 3 % u slepic venkovních. Od roku 2012 je povoleno chovat nosnice pouze ve vybavených klecích, což stanoví směrnice Rady 1999/74/ES o minimálních požadavcích na ochranu nosnic.

Ve Finsku byla směrnice dodržována hned od začátku, což znamená, že producenti vajec se rozhodovali a měřili investice do finančního vybavení na svých farmách včas a dodrželi daný termín. Životnost zařízení kuře je dvacet let. Přeměna kuřete na jinou formu výroby není jednoduchá, protože zařízení a strukturální změny jsou vždy velké finanční investice a velmi často je nelze provést ve stávajících budovách.

Výroba vajec

Produkce vajec ve Finsku v roce 2021 mírně vzrostla na 77,5 milionu kilogramů. Spotřeba vajec se oproti předchozímu roku mírně snížila na 66,8 milionu kilogramů.