O existenci uceleného mezinárodního potravinového řádu (international food order) v 2. pol. 20. stol. říká ve své práci Friedmann (1982). Mezinárodní rozsah trhů s potravinami byl podle ní z velké části utvořen po druhé světové válce skrze americkou potravinovou pomoc zemím postižených válkou, kde Spojené státy našly výhodné odbytiště pro svou nadprodukci pšenice. Hlavní podíl mezinárodního obchodu s potravinami tvořily tehdy základní potraviny, především obilí, obchodované ve velkých množstvích. Do této doby Friedmann (1982) staví počátky nesoběstačnosti rozvojových zemí v potravinové produkci. Příliv levných potravin zabrzdil rozvoj
zemědělství, které tak ztratilo schopnost zajistit dostatek potravin pro domácí spotřebu. (V Evropě podobným problémům předešla státní podpora zemědělství a jeho vyšší výchozí úroveň.) Negativní důsledky tohoto vývoje se projevily během ropné krize 70. let, kdy země závislé na zahraničních potravinových dovozech odrazu čelili náhlému zvýšení světových potravinových cen (Friedmann 1982) a na scénu vstoupil světový problém hladu, který přetrvává dodnes.