Mattias Desmet: Proč tolik lidí stále věří oficiálnímu narativu (nejen) ohledně covidu? (CZ TITULKY)
Máte někdy pocit, že jste obklopeni lidmi, kteří byli nějakým způsobem zhypnotizováni? Možná ano. Hostem rozhovoru je Mattias Desmet, profesor klinické psychologie na Gentské univerzitě v Belgii, který na základě svých pozorování za posledních 18 měsíců dospěl k závěru, že drtivá většina lidí skutečně propadla jakémusi kouzlu. Až na to, že ve skutečnosti nejde o kouzlo: termín pro něj zní formování mas a právě teď se projevuje jako psychologická reakce – ne nepodobná hypnóze – na neutuchající, jednostranně zaměřenou kampaň strachu, které jsme byli všichni vystaveni. Více ve videu.
Děkuji za podporu: https://otevrisvoumysl.cz/prispevek
- Přihlašte si odběr na email: https://otevrisvoumysl.cz/email
- Sledujte na Telegramu: https://t.me/otevrisvoumysl
- Sledujte na Instagramu: https://www.instagram.com/otevri_svou_mysl
- Sledujte na Gab: https://gab.com/otevrisvoumysl
- Sledujte na NášFace: https://nasface.cz/@otevrisvoumysl
- Sledujte na VK: https://vk.com/otevrisvoumysl
- Sledujte na MeWe: https://mewe.com/join-front/tvurcinovedoby
Václav Klaus k pandemickému zákonu: Zastavme útok na ústavnost
Vážení spoluobčané,
v těchto chvílích dochází k mimořádnému útoku státní moci na svobodu, demokratické uspořádání a ústavou chráněná práva.
Ve zkráceném procesu – tedy v režimu legislativní nouze, který obchází řádnou veřejnou společenskou i právní debatu – je projednáván vládní návrh zákona, který má umožnit, aby stát – hrubým způsobem a pod hrozbou drakonických sankcí – omezil ústavou chráněné základní občanské svobody vyhláškou tří ministrů.
Novela pandemického zákona dává do rukou ministerských úředníků možnost zavedení faktického válečného stavu a zmrazení života bez schválení vlády a parlamentu. Alarmující je zejména způsob přijímání tohoto zákona, kdy má být během několika hodin proveden zásah do dělby moci, omezení nezávislosti justice a posílení represívních funkcí státu, přičemž tento spěch je zdůvodňován údajnou hrozbou vzniku podzimní „vlny“ onemocnění COVID – 19.
Útoky na svobodu byly v historii vždy vedeny pod zástěrkou vyšších cílů. Nedovolme, aby pod záminkou ochrany zdraví obyvatel dostaly vybrané ministerské aparáty do rukou takovouto represivní moc.
Václav Klaus, 25. ledna 2022
Americká kongresmanka Lofgren oznamuje federální financování ve výši 625 000 dolarů pro soud pro léčbu veteránů v okrese Santa Clara
Dnes, U.S. Kongresmanka Zoe Lofgrenová (CA-19) oznámila, že U.S. Ministerstvo spravedlnosti poskytne vrchnímu soudu okresu Santa Clara 625 000 dolarů na rozšíření služeb u soudu pro léčbu veteránů.
„Veteráni nezištně sloužili naší zemi a my jim za to dlužíme vděčnost,“ řekl poslanec Lofgren. „Veteráni s užíváním návykových látek nebo poruchami duševního zdraví často potřebují léčbu a pomoc, nikoli uvěznění. Kalifornské léčebné soudy jako takové mají prokazatelné výsledky. Tento grant pomůže veteránům z okresu Santa Clara získat služby, které potřebují, aby se postavili na nohy.
Okres Santa Clara byl mezi prvními jurisdikcemi v zemi, které zřídily léčebný soud, který by řešil užívání návykových látek a poruchy duševního zdraví prostřednictvím intervencí a dalších služeb, včetně léčby za pomoci léků, spíše než uvěznění.
Tento grant pochází z diskrečního grantového programu Ministerstva spravedlnosti soudu pro dospělé proti drogám a soudu pro léčbu veteránů a bude sloužit 240 místním veteránům během čtyř let prostřednictvím koordinovaného řízení případů.
Legislativa o státním financování, pro kterou poslanec Lofgren hlasoval v prosinci 2020, poskytla 25 milionů USD pro soudy pro léčbu veteránů pro fiskální rok 2021, což je nárůst o 2 miliony USD oproti předchozím úrovním financování. Letos poslankyně Lofgrenová také vedla téměř 100 svých kolegů, kteří naléhali na sněmovní výbor pro přidělování prostředků, aby podpořil financování léčebných soudů ve fiskálním roce 2022.
Americká kongresmanka Lofgren oznamuje 15,8 milionů dolarů federálního financování infrastruktury pro mezinárodní letiště Mineta San Jose
Dnes, U.S. Kongresmanka Zoe Lofgrenová (CA-19) oznámila, že Federální úřad pro letectví (FAA) poskytne mezinárodnímu letišti Mineta San Jose celkem 15 797 290 USD v grantech na letištní infrastrukturu.
Toto financování bylo zahrnuto do nedávno schváleného balíčku infrastruktury pro obou stran, pro který poslanec Lofgren v listopadu hlasoval.
„Podpořil jsem zákon o investicích do infrastruktury a pracovních příležitostech, abychom modernizovali naši infrastrukturu v okrese Santa Clara v Kalifornii a v celé zemi. Jsem rád, že tyto federální fondy přicházejí, aby pomohly vylepšit mezinárodní letiště Mineta San Jose a zajistily, že může i nadále uspokojovat rostoucí potřeby South Bay, “řekl poslanec Lofgren.
Díky legislativě o infrastruktuře obou stran půjde v příštích pěti letech na letiště po celé zemi 25 miliard dolarů z grantů na letištní infrastrukturu – 1,5 miliardy dolarů, které by měly jít na kalifornská letiště. Financování lze použít na zlepšení letišť, jako jsou přistávací dráha, terminál a projekty na snížení hluku. Mezinárodní letiště Mineta San Jose bude spolupracovat s FAA na identifikaci způsobilých projektů
Toto financování následuje po předchozím přidělení federálního financování pro mezinárodní letiště Mineta San Jose. V červnu Lofgren oznámil 55,5 milionu dolarů na pomoc letišti COVID-19. V březnu 2021 společnost Lofgren oznámila 1,6 milionu dolarů pro letiště a jeho koncese díky zákonu o dodatečném přidělování opatření na koronavirus a pomoc. V dubnu 2020 společnost Lofgren oznámila více než 65,6 milionu dolarů ve financování ze zákona CARES.
Oficiální dovoz íránské ropy Čínou po 13 měsících
Zpráva Podle čínské celní správy země ohlásila první dovoz íránské ropy navzdory americkým sankcím.
Čínská Generální celní správa, která naposledy zaznamenala dovoz 520 000 tun íránské ropy v prosinci 2020, nyní oznámila, že Čína v posledním měsíci loňského roku nakoupila z Íránu 260 312 tun surové ropy
Obrat v Erdoganově zahraniční politice z pohledu tureckého analytika
Podle mezinárodní skupiny Tasnim News Agency se zdá, že turecký prezident touží po normalizaci vztahů se sionistickým režimem, a tato otázka přitáhla pozornost mnoha tureckých analytiků a politických expertů.
Erdogan se nedávno setkal s rabíny v islámských zemích, mluvil po telefonu s izraelským prezidentem a v minulých dnech dvakrát mluvil o snaze posílit vztahy s Izraelem a oznámil, že Herzog se může brzy vrátit do Turecka.
V sázce samozřejmě není jen sionistický režim a Turecko se hodlá v roce 2022 vrátit ke svým dřívějším vztahům s Arménií, Spojenými arabskými emiráty, Egyptem a Saúdskou Arábií a překonat překážky a výzvy. Ale analytici si kladou otázku, co se stalo, když Erdoganův tým najednou upustil od všech starých hesel?
Například Mustafa Top Top, předseda tureckého parlamentu a jeden ze zakladatelů a klíčových členů AKP, před dvěma lety o SAE řekl: Gulen podporoval zrádce. „Na jejich nepřátelství nezapomeneme.“
Ale tentýž významný turecký představitel včera přijel do SAE s delegací přátel a se staršími z Abu Dhabi se tak zahřál, že překvapil turecká média.
Za těchto okolností analytici trvají na tom, že Erdoganova vláda strávila nejméně deset let turecké zahraniční politiky bezdůvodně, s napětím a výzvami, a způsobila velké škody turecké ekonomice a vztahům.
Erdoganova politika vůči Izraeli
„Prezident Erdogan se snaží znovu vybudovat a opravit vztahy, které sám zničil a zničil v oblasti zahraniční politiky,“ napsal Taha Akyul ve své analýze. To je samozřejmě dobrá zpráva. Pojďme se ale v rychlosti podívat na některé jeho chyby a připomeňme si: Chování, jako jsou Erdoganova tvrdá slova a pokračující boje proti egyptské vládě, vytvářely napětí a neshody po celá léta. Proč? Za podporu Muslimského bratrstva v Egyptě. Erdogan samozřejmě nemluvil jen proti Sisi a Egyptu a později všechny arabské země oslovil tak ostrou větou: Všichni se seberte, stejně nebudete velcí jako Turecko. Poznejte svůj limit! Ano. „Bylo to Erdoganovo pronásledování a ostrá slova, která přivedla Araby do Řecka. Výrazně se také omezila fronta proti Turecku, budování našich obchodních vztahů.“
„Během historie jsme vždy měli konzistentní pohled na tuto otázku,“ napsal Akyul o historické a starověké strategii Turecka vůči Arabům a sionistickému režimu. Ve skutečnosti turecké vlády vždy podporovaly Araby v palestinské otázce, ale dávaly si pozor, aby se nezapletly s Izraelem. Zde je třeba citovat slova našeho národního vůdce Esmata Paši, který 1. listopadu 1949 řekl: Bezpečnost a prosperita arabských zemí je pro Turecko zásadní otázkou. Máme s nimi velmi přirozený a hluboký citový vztah a žijeme a jsme s nimi spojeni po staletí.
Samozřejmě to není jen neomylnost Inonu, kdo má takový pohled. V posledních desetiletích Suleyman Demirel a Turgut Ozal také považovali otevření bran turecké vlády do arabského světa za důležitou strategii. „Jejich akce přinesla jak komerční zisky, tak posílila měkkou sílu Turecka v regionu a ve světě.“
Dva různí Erdoganové
„Během prvních dvou období své vlády Erdogan udržoval tradiční diplomacii s Araby, nezasahoval do vnitřních záležitostí Arabů, dostával medaile uznání od židovské lobby a psal“ Dokonce fungoval jako prostředník mezi Sýrií a Izrael, protože obě strany věřily turecké vládě. Právě proto bylo Turecko v roce 2008 za podpory 151 zemí Východu i Západu zvoleno do Rady bezpečnosti OSN. Erdoganův posun v zahraniční politice však tuto situaci změnil, když Turecko ve volbách o členství v říjnu 2014 postoupilo do druhého kola a ve volbách do Rady bezpečnosti ztratilo pouze 73 hlasů. Kde je 151 hlasů a 73 hlasů? Mějte na paměti, že v den, kdy jsme v roce 2014 nebyli zvoleni do Rady bezpečnosti, se Erdoganova politika ubírala směrem, že jsme bojovali s Araby, Izraelem a Evropou, a měla zesílit! „Přemýšlejte o tom, pokud chceme dnes kandidovat, kolik hlasů dostaneme?!“
Arabské jaro a Erdoganovy chyby
„Zlomovým bodem arabského jara 2011 bylo,“ řekl a zpochybnil Erdoganovu zahraniční politiku během takzvaného arabského jara. Erdoganova vláda si představovala, že se formuje a realizuje „geografická a emocionální geografie Turecka“. Ve svém projevu na Káhirské univerzitě 30. září 2012 Erdogan učinil následující prohlášení: Století odsuzování a nedůvěry se chýlí ke konci. Myslel tím, že nyní Mursí a jeho přátelé převzali vládu a jejich éra začala. Možná tomu nebudete věřit, ale tato zdánlivě jednoduchá věta proměnila všechny arabské země stojící proti Muslimskému bratrstvu v nepřítele Turecka. Proč? Odpověď je jednoduchá. „Považovali Muslimské bratrstvo za hrozbu a Erdogan neměl mluvit s takovou literaturou.“
Van Minet, Van Minet
Nezapomněli jsme na den, kdy Erdogan na summitu v Davosu 20. ledna 2009 zopakoval krátkou frázi „Van Minet, Van Minet“ v angličtině a požádal izraelského prezidenta Pereze o minutu na odpověď.
„Tady, tvůj hlas je velmi hlasitý,“ řekl Erdogan. Jsi starší než já… Zvýšení hlasu je známkou psychologie hříchu. Když dojde na zabíjení, víte, jak zabíjet. „Moc dobře vím, jak jsi zabíjel děti na plážích a střílel je.“
„Můžete si vzpomenout, jak Erdoganova ohnivá slova v Davosu vyvolala rozruch a rozruch,“ řekl Taha Akyul s odkazem na Erdoganovo úsilí získat srdce Izraelců. V těch dnech jsem se ve svém článku v novinách Milliyet zeptal: Udělal Erdogan dobře? Moje odpověď byla, že Erdoganova reakce byla správná, ale jeho tón nebyl vhodný. Proč?
Protože věřím, že Erdogan by nikdy neměl být tvrdší, naštvanější a rychlejší než arabští vůdci. To byla chyba. Zdůraznil jsem, že turecký zájem je v tomto: nenásledovat Hamás, kritizovat Izrael, aktivně se účastnit mírového procesu jako země, která má důvěru všech stran, nejen jedné! Ale Erdoganův tón jako premiéra Turecka nebyl zdaleka dokonalý.
Erdogan se samozřejmě později snažil tato slova ospravedlnit a dokonce prohlásil: Nemyslel jsem Pereze a lid Izraele. Jen jsem byl naštvaný na hostitele toho kulatého stolu! Tímto prohlášením chtěl zmírnit situaci, ale Turecko kvůli této velmi ostré konfrontaci ztratí svůj dřívější vliv. „Erdogan se však nepoučil a s Egyptem se vypořádal tak tvrdě, že prakticky izoloval Turecko ve východním Středomoří
To platí o Erdoganovi a ve skutečnosti to vysílá zprávu, že odložil 10 let napětí a kontroverzí v zahraniční politice. Izolace a osamělost Turecka v zahraniční politice a nedostatek zahraničních investic do ekonomiky naší země jsou výsledky a těžké účty těchto sporů.
Nyní chce zlepšit své vztahy a obchod, počínaje Spojenými arabskými emiráty a Saúdskou Arábií. Ale opravdu musíme říct, že bych si přál, aby Erdogan v posledním desetiletí nezačal tolik bojů a nezničil diplomatické vztahy země. „Přál bych si, aby Evropská unie nepoužívala termín ‚křížová výprava‘.“
„Erdogan to říkal už dlouho: ‚Bidene!‘ Pak Kelly škádlil a pronesl ostrá slova. Nyní se ale od těchto pozic distancoval. Je ale také důležité pochopit, že v zahraniční politice jsou důležitými faktory zlepšování vztahů se Západem zájem o demokracii a právní stát a že Erdogan zatím nepodnikl žádné kroky. „Navzdory tomu, že prezident Erdogan ukončil napětí a spory na poli zahraniční politiky, bohužel všechny ty spory přenesl do domácí politiky a dál se hádá.“
Dohoda Ázerbájdžánské republiky a Kazachstánu o společných telekomunikačních aktivitách
Ázerbájdžánský parlament nedávno podepsal dohodu mezi kazašskou vládou a vládou Ázerbájdžánské republiky o organizaci činnosti telekomunikačních operátorů Kazachstánu a Ázerbájdžánu na společných přenosových vedeních z optických vláken v Kaspickém moři na kazašsko-ázerbájdžánské trase. Mořská pánev schválila jeho vlastnictví a využití.
Prezidentské volby v Kazachstánu a snaha Astany rozvíjet vztahy s Moskvou
Podle mezinárodní skupiny Tasnim News Agency oznámil 65letý Tokajev v televizní zprávě, že předčasné prezidentské volby se budou konat 9. června tohoto roku. „Pro zajištění sociálních a politických jistot, směřování do budoucnosti a čelit úkolům hospodářského a sociálního rozvoje je nutné odstranit jakoukoli nestabilitu v zemi,“ uvedl. A to je možné pouze přímým uplatňováním vůle lidu (1).
Volby 9. června jsou třetími předčasnými volbami v zemi. Předchozí dvě předčasné volby se konaly v letech 2011 a 2015 a prodloužily prezidentský úřad Nursultana Nazarbajeva o dalších šest let.
Tokajevovy výroky oficiálně zahájily druhou fázi předčasných prezidentských voleb v Kazachstánu, které budou v příštích týdnech pokračovat vyhlášením kandidátů stran, zejména vládnoucí strany Noravatan. Nutno podotknout, že podle zákonů této země není možné kandidovat mimo mechanismus politických stran. V zákulisí kazašské politiky lze očekávat, že Nursultan Nazarbajev si udrží moc ve vlastních rukou tím, že bude řídit zákulisí předčasných voleb. Nejstarší dcera Nursultana Nazarbajeva Darigha Nazarbajevová, která převzala prezidentský úřad po Tokajevovi, je potenciální kandidátkou na prezidentský úřad; Pobočnice Darighy Nazarbajevové ale řekla, že v předčasných prezidentských volbách kandidovat nebude. Uprostřed nejnovějšího vývoje v Kazachstánu – z nichž mnohé se ještě před rokem zdály zcela neočekávané nebo nemožné – přitahovala jedna událost malou pozornost.
3. a 4. dubna podnikl Tokajev svou první oficiální zámořskou cestu do Moskvy jako prozatímní prezident Kazachstánu. Několik dní před cestou udělal Tokajev rozhovor se dvěma významnými ruskými novinami. Velká část jeho rozhovoru pro noviny Kommersant byla věnována chvále jeho strategického vedení a politické moudrosti. Vzhledem ke vztahům mezi Astanou a Moskvou označil Tokajev Rusko za strategického, spolehlivého partnera a dobrého souseda. Poté tvrdil, že neexistuje žádný problém, na kterém by se obě země nemohly dohodnout (2). Ve skutečnosti se v tomto rozhovoru snažil jen ukázat, že nemá v úmyslu pokračovat v Nazarbajevově politickém odkazu.
Tokajevův rozhovor pro Rosskaja gazeta, oficiální noviny ruské vlády, se zaměřil spíše na bilaterální vztahy. Rusko a Kazachstán označil za bohem dané sousedy, kteří jsou vždy spolu, a vztahy mezi oběma zeměmi označil za dokonalý příklad mezivládních vztahů. Nazarbajevův nástupce vyjádřil naději, že se vztahy Ruska se Západem postupně vrátí k normálu, a to i přes západní sankce, zejména ze strany Spojených států. Poznamenal, že v roce 2018 dosáhl objem obchodu mezi oběma zeměmi 17,6 miliardy dolarů, a Rusko se tak stalo prvním obchodním partnerem Kazachstánu, když předstihlo Čínu s 11,6 miliardami dolarů a Spojené státy s 2,24 miliardami dolarů. Tokajev, absolvent Moskevské státní univerzity mezinárodních vztahů, má zájem rozšířit vztahy s Ruskem a Čínou. Vystudoval mandarínskou čínštinu v Pekingu v roce 1983 a nyní mluví plynně. Sloužil na sovětském velvyslanectví v Číně od roku 1985 do roku 1991, během sovětské éry. Proto nebylo divu, že v tomto rozhovoru obhajoval projekt China Silk Road a snažil se jej představit v souladu s Euroasijskou ekonomickou unií, kterou v roce 2014 založily Rusko, Bělorusko a Kazachstán (3).
Výsledky schůzky Tokajeva s Vladimirem Putinem v Moskvě se mohou na první pohled zdát nevýznamné. Obě strany podepsaly pouze tři dohody. První dohoda o průmyslové spolupráci zahrnovala společnou výrobu automobilů, hnojiv a společnou výrobu obranných produktů v hodnotě asi 1,2 miliardy dolarů. Druhá dohoda byla o dodávkách zemního plynu do vesmírného střediska Bajkonur na území Kazachstánu. Poslední bilaterální dohoda byla o rozšíření vědecké spolupráce. A co je nejdůležitější, oba vůdci zopakovali svůj závazek ke strategické alianci: na společné tiskové konferenci Putin hovořil o „bratrských národech“ a Tokajev hrdě prohlásil, že jeho prezidentství začalo ve zlatém věku spolupráce Kazachstánu a Ruska. Společné prohlášení rovněž oznámilo několik oblastí strategické koordinace mezi oběma zeměmi (4).
Přes veškerou nádheru této cesty lze skutečným záměrem setkání Putin-Tokajev spatřovat snahu Nursultana Nazarbajeva představit nástupce a podporu Moskvy pro jeho nedávné činy. Tokajev, bývalý předseda kazašské Sněmovny reprezentantů, byl minulý měsíc zvolen dočasným prezidentem po náhlé rezignaci Nursultana Nazarbajeva, který zemi na tři desetiletí svrhl. Přesto bude Nazarbajev (78) nadále držet moc jako národní vůdce, předseda Rady bezpečnosti a předseda vládnoucí strany Nour Otan s 18 miliony lidí. Je jasné, že Kazachstán zůstane v ruské sféře vlivu; Na druhou stranu se Astana bude snažit dosáhnout svých zájmů pragmatickou politikou prostřednictvím vztahů s Čínou, Západem a islámským světem
Spojenci Ruska ve Střední Asii tvrdí, že nebudou hostit prchající afghánské uprchlíky
Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti nebo CSTO, která zahrnuje tři středoasijské země s hranicemi s Afghánistánem, říká, že její členové nemají v plánu přijímat afghánské uprchlíky uprostřed politické a bezpečnostní krize.
Členové ruského bezpečnostního bloku, který zahrnuje některé země sousedící nebo blízké Afghánistánu, nemají v plánu přijímat afghánské uprchlíky uprostřed politické a bezpečnostní krize v zemi, uvedl člen bloku Kazachstán.
Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) zahrnuje tři středoasijské státy – Tádžikistán, který má dlouhou hranici s Afghánistánem, Kyrgyzstánem a Kazachstánem – a také několik vzdálenějších bývalých sovětských republik.
Na čtvrtečním setkání hlav států bloku v Tádžikistánu kazašský prezident Kassym-Jomart Tokajev „podpořil společný postoj CSTO, že umístění afghánských uprchlíků nebo cizích vojenských základen na území našich zemí je nepřijatelné,“ uvedl úřad. v prohlášení.
Další dva středoasijské státy, Uzbekistán a Turkmenistán, hraničí s Afghánistánem, ale nejsou členy CSTO.
Uzbekistán však také uvedl, že povolí pouze krátkodobý tranzit uprchlíků prostřednictvím plánů do třetích zemí.