Čítanka v zrcadle
MODERNÍ SLOVENSKÁ LITERATURA PRO ČESKÉHO teenagera
Čítanka moderní slovenštiny pro střední školy, sestavená Antonem Balážem a Vladimírem Petrik, kterou vydal Slovensko-český klub s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělesné výchovy České republiky ve spolupráci se Slovenskou literárním centrem v Bratislavě a Slovenské literárním klubem v České republice, je pozoruhodným edičním projektem přibližujícím českému příjemci v reprezentativním výběru Slovenská literaturu uplynulého půlstoletí.
Vztahy české a slovenské kultury a literatury v uplynulém desetiletí jsou poznamenány jistou asymetrií. Zatímco recepce české kultury na Slovensku je srovnatelná se stavem v letech společného soužití v jednom státním útvaru, pro kulturní „proudění“ v opačném směru to už tak docela neplatí. Jak potvrdili i několik průzkumy realizované v České republice, Slovenské již není pro české děti a mládež takovou samozřejmostí jako pro generaci jejich rodičů, odchovaných v „bilingvní“ prostředí bývalé československé federace. Na jedné straně jde o přirozený vztah větší a menší kultury, z nichž slovenská patří spíše k té přijímající, ale na druhé straně se pociťuje potřeba překonat tuto kulturní asymetrii a výrazněji přiblížit slovenskou kulturu současnému českému příjemci především z řad dnešní mladší generace. Čítanka moderní slovenské literatury pro střední školy patří do řady publikací, které se snaží právě o takové přiblížení, ačkoli limitované didakticky zaměřeným žánrem středoškolské čítanky. Svým charakterem navazuje na řadu slovakistických publikací vydaných v České republice v uplynulých letech, připomeňme především první „porevoluční“ Slovník Slovenská spisovatelů vydaný pražským vydavatelstvím Libri v roce 1999, či sérii slovakistických sborníků každoročně vydávaných Ústavem slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Ugandští scientologičtí dobrovolní duchovní oslovují pomoc
Sestavovatelé Čítanka moderní slovenské literatury pro střední školy, prozaik a publicista Anton Baláž a literární historik a kritik Vladimír Petrík, stáli před nelehkým úkolem. Sestavit reprezentativní výběr literárních textů vztahujících se k chronologickému úseku přibližně padesáti let, a přitom zohlednit potřeby cílové skupiny (středoškolský student) a „vměstnat se“ do žánrově-tematických omezení publikace, jakou je školní čítanka, je možné pouze za cenu výraznější selekce, ale i jistých zjednodušení vyplývajících z pedagogického a didaktického poslání textů tohoto typu. Nemá proto smysl zabývat se na tomto místě otázkami typu, kdo v čítance je a kdo není, resp. kdo by tam měl, či neměl být (pár jmen by možná stálo za diskusi). Co třeba na čítance především ocenit, je její jazykový aspekt. Ukázky z prozaických, básnických a dramatických textů ponechali editoři v slovenském originále, čímž jejich přiblížili českému čtenáři v autentické jazykové podobě, ale v případě méně srozumitelných Slovenská slov a výrazů jejich doplnili ve formě poznámek pod čarou českými ekvivalenty (což zároveň slouží, ačkoli paradoxně jako zajímavý příklad Slovensko-českého či česko-slovenského jazykového „vzdalování se“). Snad největšího zjednodušení, které není ospravedlnitelné žádným odvoláváním se na didakticko-pedagogické zaměření textu čítanky, se autoři dopustili v úvodní Literárněhistorická stati stručně informující českého čtenáře s dějinami české literatury. Přehnaná ambice editorů podat jako úvod k dějinám „současné slovenské literatury“ kváziliterárnohistorickú retrospektivu pod názvem „tisíciletí předtím“, která začíná staroslověnském Proglasom, vyznívá spíše zkreslující než účelně. Schematické tvrzení typu „Slovenská literatura se jako svébytný umělecký fenomén začala formovat v EPOS národního obrození – od 80. let 18. století“ (s. 5), použité editory, popírá historickou kontinuitu vývinu slovenské literatury v predobrodeneckom období, a navíc nepřímo vyvolává a historickú představu o slovenské literatuře, rodící se z jakéhosi nulového bodu až v obrozeneckého období, což naše literární historiografie dávno vyvrátila. Namísto tohoto schematického, zjednodušujícího a zavádějícího historizovania (bez něhož by čítanka na své přitažlivosti jistě nic neztratila) mohlo dostat větší prostor precizněji vykreslení kontur vývinu moderní slovenské literatury, ke které je čítanka primárně vázána textovým materiálem. Navzdory tomuto detailu je Čítanka moderní slovenské literatury pro střední školy zajímavou publikací znovu objevující pro českého čtenáře moderní Slovenskou literaturu v její žánrové, tematické a názorové pestrosti a jazykové autenticitě.
MILOSLAV VOJTECH