10.06.2021 německy federální kontrolní úřad, Bundesrechnungshof, zveřejnil zprávu, ze které jasné vyplývá, ze ze strany nemocnic hlášena vyčerpanost lůžek intenzivní péče byla v mnoha případech přehnaná, respektive zfalšovaná. Důvodem je, že při dosazeni vytíženosti 75% a vice, nemocnice dostávaly zajímavé benefity ze strany státu, což vedlo k tomu, ze buď čísla pacientu přeháněly anebo lůžka intenzivní péče úmyslné zrušily – a to v době údajně hrozné pandemie. Tato zprava se dostala v Německu do mainstreamu a dostava vládu a zdravotnické úřady pod silný tlak. Přitom se nejedná o první zveřejněni zprávy tohoto typu v Německu. Již 30.04.2021 výbor ministerstva zdravotnictví (https://www.bundesgesundheitsministerium.de/presse/pressemitteilungen/2021/2-quartal/corona-gutachten-beirat-bmg.html) zveřejnil zprávu, že v průběhu tzv. „pandemie“ podíl covid-19 pacientů na jednotkách intenzivní péče dosahoval v průměru 4%. Další zprava odborné komise pana profesora Schrappeho potvrdila falešnost údajů u hlášených čísel ohledné vytíženosti německého zdravotního systému (https://www.epochtimes.de/politik/deutschland/thesenpapier-von-schrappe-team-wirft-divi-manipulation-bei-intensivbettenauslastung-vor-a3516278.html). Ovšem pravá tato falešná čísla byla pro Německou kancléřku Angelu Merkelovou a jiné politiky v Německém veřejném životě hlavním důvodem pro vyhlášeni fatálních lockdownových nařízeni. „BILD“ je hlavnim zpravodajským organem nakladatelstvím „Axel Springer“ z Hamburgu, ke kterému na Slovensku patří například portál „aktuality.sk“ a v České republice například denních „Blesk“.
Archiv pro štítek: Německo
23.06.2021: MERKEL – totálně trapná v Bundestagu – NESCHOPNÝ politici plní kriminální Covid-agendu!
Merkel: Na základě nulové míry „odbornosti“ politici tyranizují miliardy lidí a berou jim jejich občanská práva, jejich svobodu, zakazují jim vzájemně se navštěvovat. Omezují jim svobodné podnikání, dokonce dýchání! Zakazují anebo omezují cestování a nutí je, stát se pokusnými krysami pro farmaceutický průmysl.
Zdroj: https://rumble.com/vj05br-23.06.2021-merkel-totln-trapn-v-bundestagu-neschopn-politici-pln-kriminln-c.html
EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA (ECB) – ODPOVĚDNÁ ZA STABILITU EURA
Evropská centrální banka (ECB) je centrální bankou jednotné měny Evropské unie. Samozřejmě, mluvit EUR (EUR), Tato instituce je mimo jiné odpovědná za vydání jednotné měny. Její kompetence zahrnují také ochranu kupní síly, tj. Udržení stabilní cenové hladiny. Stojí za to se na ni blíže podívat, protože její rozhodnutí mají významný dopad nejen na směnný kurz, ale i na celkovou měnovou politiku.
Na začátku stojí za zmínku, že ECB sdružuje a přijímá část úkolů centrálních bank zemí, jako jsou: Rakousko, Belgie, Finsko, Francie, Řecko, Španělsko, Nizozemsko, Irsko, Lucembursko, Německo, Portugalsko, Itálie, Slovinsko, Kypr, Malta, Slovensko. Estonsko, Lotyšsko a Litva.
Stručná historie ECB
Společnost 1 byla založena v červnu 1998, kdy nabyla účinnosti nominace na členy představenstva ECB. Jen o několik měsíců později, konkrétně v roce 1 1999, byla založena Hospodářská a měnová unie, která spojila země 11. Prvním prezidentem Evropské centrální banky byl Holanďan Wim Duisenberg – bývalý prezident Evropského měnového institutu a holandská centrální banka.
Základy současné ECB EMI (Evropský měnový institut). Tato instituce zahájila svou činnost 1 v lednu 1994. Centrální banky členských států byly také členy Evropského měnového institutu. Rada EMI byla nezávislá, a proto nemohla být ovlivněna žádnými orgány, které by tvořily Společenství nebo, což je horší, vládami a institucemi členských států.
Přípravné práce EMI přispěly k založení ECB a měly dopad na následné významné události, včetně zavedení eura jako měny pro vypořádání měn 1 1999 v lednu a peněžního formuláře 1 January 2002 Evropský měnový institut v souladu se Smlouvou o Evropském společenství 117 měl posílit spolupráci mezi národními bankami. centrální Všechny tyto události formovaly současnou podobu a organizační strukturu ECB, do které se brzy dostaneme.
Funkce a úkoly ECB
mario draghi
Mario Draghi, současný prezident ECB
Hlavní cíle a úkoly ECB jsou vymezeny příslušnými předpisy. Hlavní cíl Evropské centrální banky je uveden v čl. 5 odst. 1 písm. 127 sec. 1 Smlouva o fungování Evropské unie. Jsou v něm určité hlavní cíle, včetně zachování cenové stability v eurozóně. Podle cenové stability máme na mysli situaci, kdy je inflace nižší než 2%. Vedlejšími cíli ECB jsou: udržení stabilního finančního systému, podpora bankovního systému členských států a široká podpora obecné hospodářské politiky ve Společenství. Výše uvedené cíle definují specifické úkoly, které spočívají na bedrech ECB. Mluvíme o několika klíčových otázkách, mezi které patří:
- podpora správného fungování platebních systémů,
- vymezení a provádění měnové politiky eurozóny,
- správa devizových rezerv zemí eurozóny,
- řízení měnových operací,
- právo schvalovat a schvalovat vydávání eurobankovek,
- shromažďování statistických informací od centrálních bank,
- stanovení úrokové sazby u úvěrů poskytnutých komerčním bankám,
- dopad na nabídku peněz.
Organizace Evropské centrální banky
- Rada guvernérů – hlavní rozhodovací orgán eurosystému. Skládá se ze šesti členů představenstva a generálních ředitelů centrálních bank Eurosystému. 19 je navíc doplněn o další členy. Jsou to guvernéři centrálních bank zemí, které patří do eurozóny. Setkání jsou organizována min. 10 krát za rok. Rozhodnutí o měnové politice se o nich rozhoduje (včetně např. Správy rezerv).
- Generální rada – plní především poradní úlohu. Mezi jeho pravomoci patří také vypracovávání statistik, vypracovávání výročních zpráv Evropské centrální banky a řízení pracovních podmínek zaměstnanců ECB. Je to orgán, na kterém spočívá odpovědnost za řádné fungování instituce. Je to součást ECB, která spojuje země, které tvoří systém euro, se zeměmi, které nejsou součástí eurozóny. Skládá se z prezidenta ECB, viceprezidenta ECB a všech prezidentů národních centrálních bank členských států EU.
- Správní rada se skládá z osob 6: prezidenta, viceprezidenta a 4 ostatních členů. Hlavním cílem představenstva je realizace a realizace měnové politiky stanovené Radou guvernérů. Jsou voleni do funkčního období 8.
Německo upustí od vyrovnaného rozpočtu, pokud by se tím vyhnulo recesi
Německo má od roku 2014 vyrovnaný rozpočet.
Německá koaliční vláda je připravena upustit od vyrovnaného rozpočtu a vzít si nový dluh, aby se vyhnula možné recesi. Uvedl to ve svém nejnovějším vydání týdeník Der Spiegel.
Narůstají totiž obavy, že největší evropská ekonomika by se mohla propadnout do recese. Německý export, jeden z klíčových motorů hospodářství, se snižuje v důsledku zpomalení globální ekonomiky, obchodních konfliktů a blížícího se brexitu. To se už projevilo na mezičtvrtletním poklesu hrubého domácího produktu (HDP) Německa ve 2. čtvrtletí o 0,1%.
Německo má od roku 2014 vyrovnaný rozpočet. Toto fiskální pravidlo zavedl bývalý konzervativní ministr financí Wolfgang Schäuble a pokračuje v něm i jeho nástupce Olaf Scholz.
Ministerstvo financí odmítlo komentovat zprávu v týdeníku Spiegel.
Kancléřka Angela Merkelová v úterý (13. 8.) uvedla, že nevidí potřebu balíčku fiskálních stimulů na podporu zpomalující se ekonomiky. Dodala, že její vláda se zavázala k vysoké úrovni veřejných investic.
Německo už léta čelí výzvám partnerů v eurozóně i Mezinárodního měnového fondu, aby zvýšilo veřejné výdaje, které by stimulovaly nejen jeho hospodářský růst, ale i růst celé měnové unie.
Ve světě přibyly dolaroví miliardáři
Jak vzrostly v Turecku mzdy v roce 2019 ? Jaký kdo dostává plat ?
Ze středoevropského regionu nemělo loni Slovensko žádného miliardáře, podobně jako Maďarsko.
Za minulý rok počet dolarových miliardářů vzrostl o 69 na rekordních 2257. Jejich celkové bohatství se zvýšilo o 16% na osm bilionů dolarů (7,5 bilionu korun), což představuje přibližně 95-násobek velikosti slovenské ekonomiky.
Vyplývá to z průzkumu Hurun Global Rich List 2017, na kteří upozornili analytici J & T Banky. Report však připouští, že světových miliardářů by mohlo být až 5000. Mnozí z nich však pečlivě skrývají své bohatství.
Za posledních pět let vzrostl celkový počet miliardářů o 55%. Jejich podíl na celosvětovém bohatství se za toto období zvýšil ze 7% globálního HDP na 10,7% a je větší než ekonomika jakékoli země s výjimkou Spojených států a Číny. Nejvíce dolarových miliardářů přitom žije v Asii, kde je jejich 1038. Nejméně jich je v Africe a Oceánii, a to 28. V Evropě jich žije 486.
Nejbohatším člověkem zůstal Bill Gates
Alespoň jednoho miliardáře má 68 zemí světa. „Nejvíce superboháčů pochází z Číny a za poslední rok se jejich počet zvýšil o 41. Druhé místo patří USA, kde jejich počet vzrostl o 17. Na třetí místo se vyhouplo Německo díky 33-% meziročnímu nárůstu bohatých,“ přiblížil analytik J & T Banky Stanislav Pánis . Ze středoevropského regionu nemělo loni Slovensko žádného miliardáře, podobně jako Maďarsko. Polsko je má tři a Česká republika čtyř.
Z hlediska míst je největší počet miliardářů v Pekingu, New Yorku av Hong Kongu. Alespoň jednoho miliardáře přitom vytvořilo 1811 firem.
„Nejbohatším člověkem na světě zůstal Američan Bill Gates s majetkem 81 miliard dolarů a jeho bohatství meziročně vzrostlo o jedno procento. Zároveň je prvním člověkem na světě, který vygeneroval více než 100 miliard hodnoty, přičemž dosud dal 20 miliard dolarů na dobročinné účely, „uvedl Pánis.
Druhým nejbohatším se stal investor Warren Buffett s 78 miliardami dolarů na svém kontě a třetí místo obsadil zakladatel Amazonu Jeff Bezos se 72 miliardami dolarů.
„Až dvě třetiny světových miliardářů zbohatlo vlastním přičiněním a jedna třetina majetek zdědila,“ konstatoval Pánis. Mezi boháči je přitom 15% žen. Nejbohatší z nich je dědička kosmetické značky L’Oreal Liliane Bettencourtová.
Jak ukrajinští esesáci čistily Slovensko
Na Ukrajině v minulých dnech znovu oslavovali veterány divize SS Galicie, kterou nacisté svého času nasadili proti Slovenské povstalcům. Ve Lvově se uskutečnil na jejich počest už tradiční „pochod výšivek“ a v Oděse se dokonce rozhodli postavit bývalým esesákům památník.
Mimořádné aktivity vyvíjí v tomto směru Ultranacionalistická strana Svoboda. Její představitel Vasil Sidorok nedávno prohlásil: „Naší svatou povinností je úspěšně završit věc příslušníků divize Halič a nastolit v ukrajinském státě ukrajinský pořádek a spravedlnost.“
V Ivanofrankovsku prosadily poslanci městské rady za Svobodu zvýšení měsíčního příplatku k důchodům veteránům esesácké divize na 500 hřiven. Podobné příplatky už vyplácejí bývalým esesákům ve Lvově av Ternopolu, což jsou další centra někdejší východní Haliče.
Ukrajinští ultranacionalisté však žádají, aby „vlasteneckým esesákům“ vzdávali hold i ústřední státní orgány – nejen regionální – jak již stalo v Pobaltí. Tvrdí, že vojáci 14. granátnické divize SS Galizien (1. ukrajinské) bojovaly přece proti „největšímu nepříteli evropských národů – moskevskému bolševismu“.
O tom, že bojovali po boku hitlerovských hrdlořezů, že na Slovensku jejich německé velení nasadilo do první linie proti zdejším antifašistům a že mají na svědomí i životy nevinných civilistů, oslavné projevy vytrvale mlčí.
Nebo fakta o tom popírají jak údajné výmysly nepřející …
Hitler jim měl dát svobodu
Zeptali jsme se historika Stanislava Mičev, ředitele Muzea SNP, co si o tom všem myslí. „Pro nás je každý spojenec nacistického Německa nepřijatelný,“ odpovídá. „Není co přehodnocovat, výsledky historického výzkumu hovoří jasnou řečí: divize Halič se výrazně podílela na potlačování Slovenského národního povstání, přičemž její příslušníci se dopouštěli teroru a represálií včetně vražd, vypalování vesnic a osad.“
Pro současníka je však těžko pochopit, jak se sem před 68 lety dostali ukrajinští vojáci, vždyť jejich země byla tehdy také okupována německými jednotkami. A v slovenská horách nebylo v té době ničím zvláštním setkat partyzána ukrajinské národnosti. Bojovali tedy i proti svým?
Věc si žádá bližší vysvětlení. Němečtí fašisté našli ve všech okupovaných zemích „Quisling“, lidí ochotných s nimi kolaboruje. Často na jejich vlastní žádost zakládali ozbrojené jednotky z tamních dobrovolníků, podřízené německému velení, které se pak účastnili po boku wehrmachtu tažení na východní frontě.
V nacistické propagandě se okamžitě zúročila zejména účast příslušníků slovanských národů v takových jednotkách. Vždyť nacisté pouze podpořily jejich boj za státní samostatnost a proti nadvládě bolševiků z Moskvy, však ano! Hitlerovy plány na zotročení nebo poněmčeným těchto národů po ovládnutí „východního prostoru“ Třetí říší zůstávaly zatím v tajnosti.
Zvláštní kapitolu tohoto Letopisům představuje vznik a působení cizineckých divizí zbraní SS. I v tomto případě šlo o elitní oddíly, považované za prodlouženou ruku nacistické strany a „osobní stráž“ Adolfa Hitlera. Jednotky měli kromě obvyklých vojenských i speciální úkoly, proto těžiště jejich formování spočívalo na výběru, a nikoli náboru.
I divize SS Halič vznikala v dubnu až červnu 1943 s Hitlerovým souhlasem a na základě přímého rozkazu Heinricha Himmlera. Překvapivě se však do ní přihlásilo až 80 tisíc dobrovolníků, převážně Ukrajinců řeckokatolického vyznání z oblasti Haliče.
Historici to připisují úspěšné agitaci, která vstup do divize vysvětlovala jako první krok k založení samostatné Ukrajiny.
Z přihlášených vybrali asi 14 tisíc vojáků pro zamýšlenou pěší divizi. Z ostatních vytvořili několik policejních pluků, které nasadili do protipartyzánských akcí na ukrajinském či polském území.
V samotné divizi SS Galizien byly důstojníky a poddůstojníky většinou volksdeutsche z Haliče a Podkarpatské Rusi. Všechny významnější posty zastávali Němci.
I prvním velitelem divize byl Němec, brigadeführer SS a generálmajor Walter Schimann. Po něm převzal žezlo muž stejných hodností Fritz Freitag, který velel divizi až do 15. listopadu 1944.
Po téměř ročním výcviku (částečně probíhal iv českém Benešově) divizi nasadili na východní frontu. Křest ohněm však pro ni dopadl katastrofální. V červenci 1944 se dostala při ukrajinských městech Brody a Ternopil do obklíčení jednotkami Rudé armády, z něhož se podařilo probít jen asi 3 tisíc mužem.
Divizi museli stáhnout z fronty a pak několik týdnů ji Němci reorganizaci a doplňovaly především náhradním výcvikovým granátnické plukem a absolventy poddůstojnický kurzů.
Konečně 22. září 1944 vydalo Hlavní velitelství úřadu SS rozkaz přesunout obnovenou divizi na Slovensko.
Obsazovali Banskou Bystrici
Třeba vari připomenout, že v té době už tři týdny trvalo národní povstání a svobodné povstalecké území jen těžko odolávalo přesile okupačních německých vojsk.
V ukrajinštině vyšly vzpomínky majora Wolfa-Dietricha Heike, bývalého důstojníka divize SS Galizien, který popisuje její působení na Slovensku víceméně než selanku.
„Povstání inspirované bolševiky a podporované málopočetných nacionalisty bylo od samého počátku odsouzeny k neúspěchu,“ píše Heike. „Základním úkolem naší divize byla ochrana železniční tratě Ružomberok – Žilina, která měla strategický význam.“
Vztahy příslušníků Galizien a místního obyvatelstva prý byly přímo ukázkově dobré. „Zřejmě i díky společnému slovanskému původu a podobnosti jazyků,“ dodává.
Autor se však jen okrajově zmiňuje o bojových skupinách divize Wildner a Wittenmayer, které se zúčastnili i na závěrečné ofenzívě proti povstalcům a na navazujících protipartyzánské akcích v horách.
Podle zjištění Karola Fremala, profesora dějin na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici, skupinu Wildner tvořilo 900 vojáků a důstojníků. Sestávala ze tří pěších rot, z jedné těžké roty vyzbrojené kulomety a granátomety i z čety lehkého dělostřelectva. Skupině velel obersturbannführer Karol Wildner, který dříve než karpatský Němec sloužil v hodnosti vyššího důstojníka v české armádě.
Pohřeb příslušníka divize SS Galizien v lietavská lúčka, leden 1945. Autor: archiv
I podle vojenských historiků se Kampfgruppe Wildner vyznačovala vysokou pohyblivostí a kvalitními automatickými zbraněmi. Spolu s bojovou skupinou SS Schill (ta však nepatřila do divize Halič) obsadila Zvolen a mezi prvními vstoupila do Banské Bystrice. Zúčastnila se i na vojenské přehlídce na tamním náměstí 30. října 1944, kde vítězů pozdravil sám prezident Jozef Tiso.
Další bojová skupina Ukrajinců, které velel SS-Sturmbannführer Fridrich Wittenmayer měla 1¤300 vojáků a důstojníků (tři zesílené prapory). Její jednotky například v polovině října 1944 „čistili od povstalců prostor v okolí Liptovská Porúbka a Kráľovy Lhůty“ (podle hlášení velitele).
Jako takové „čištění“ v praxi vypadalo, ukazují zjištění dalšího slovenského historika Jana Stanislava.
Muslimové to nebyly. ani Němci
Komando z Wittenmayerovej skupiny se s největší pravděpodobností podepsalo 30. října 1944 pod vypálení obce Kvačany (severozápadně od Liptovského Mikuláše). Její obyvatelstvo obvinili z podpory partyzánů. Během přímé dělostřelecké palby na vesnici zcela shořelo 11 domů, zahynuli tři občané a více byli zraněni.
Heike ve svých pamětech uvádí, že Haličanom se připisují činy, kterých se dopustili jiné jednotky. Jmenuje brigádu SS Dirlewagner, složenou z trestných rot a vedenou neschopným velitelem. A pak, postižení lidé si prý mohli splést ukrajinských esesáků s muži z muslimského pluku SS, kterému velel jistý Harun Al-Rašíd.
Postižení však slyšeli slovanskou řeč, ne německou či arabskou …
V neprospěch svědectví Heiko říká také případ v další liptovské obci Smrečany, kde se hned 28. října 1944 na místě činu ukázalo, že ho má na svědomí trestná výprava skupiny Wittenmayer.
Výprava následovala tři dny po popravě německého dělostřelci partyzány ze Žiarské doliny. Haličania obklíčili obec a začali na ni pálit z děl a minometů. Potom do Smrečian vnikli spolu s příslušníky pohotovostního oddílu HG z Piešťan. Chtěli popravit každého desátého muže, ale přivolaným zástupcem okresního úřadu v Liptovském Mikuláš se je podařilo od záměru odradit.
Při ostřelování obce však již zahynuli čtyři lidé včetně půlročního chlapce, sedm byli zraněni. Sedmnáct domů shořelo do tla, další byly poškozeny.
Ještě předtím řádili „protiteroristické“ komanda Haliče na Kysucích. V Plešivá, Radôstka, Staré Bystrici či v osadě Ústredie zůstaly po nich zastřeleni civilisté a spáleništi.
Po potlačení Povstání divize prošla další reorganizací. Vytvořila tři samostatné bojové skupiny, které pak bojovaly proti osvobozenecké vojska sovětské a rumunské armády.
Koncem ledna 1945 divizi přemístili do dolního Štýrska, aby se později zúčastnila bojích proti jugoslávským partyzánům na území dnešního Slovinska.
O dva měsíce později přijala nový název – 1. divize Ukrajinské národní armády a už pod ukrajinským velením ustoupila do britské okupační zóny. Na hranicích Itálie a Rakouska se vzdala Britům.
Většina jejích příslušníků měla štěstí. Pocházeli totiž z té části Ukrajiny, která před zahájením druhé světové války nepatřila ještě SSSR, ale Polsku. Proto na rozdíl od vlasovci nepodléhaly násilnému vydání sovětské straně. Jako polští občané po válce emigrovali do Velké Británie, USA a Argentiny.
Mimochodem, mnozí Slováci si Haličanov dlouho mýlili právě s vlasovci …
A žijí si dále, pokud nezemřeli
Před deseti lety se z podnětu Gevilla Jänner, člena Sněmovny lordů, začalo vyšetřování kauzy bývalých ukrajinských esesáků na Britských ostrovech. Údajně jich tam tehdy žilo ještě 1 200.
Tamní televizní stanice ITV odvysílala předtím dokument, podle něhož by se měla divize SS Galizien – a policejní pluky SS, které vznikly jako vedlejší produkty při jejím formování – zodpovídat za několik masakry v Polsku, na Slovensku a ve Slovinsku.
Je zřejmé, že na masakru v Hutě Pienackej, kde zahynulo okolo 800 Poláků a Židů, se mohly podílet jedině Ukrajinci z policejního pluku, a nikoli samotné divize, protože tragédie se stala ještě v únoru 1944. Mnozí policisté však doplňovaly divizi v rámci její reorganizace po neúspěšném boji s jednotkami Rudé armády a nyní by někteří mohli ještě žít ve Velké Británii …
Vyšetřování však šlo do ztracena. Jak prohlásil později zástupce Wiesenthalova střediska ve Vídni, právě v případě Velké Británie je pátrání po válečných zločincích, natož jejich vydání do zahraničí, mimořádně složité.
Zaplaťte miliardy za válku, žádá Řecko Němce. Ti jen zvedají obočí
Zaplaťte miliardy za válku, žádá Řecko Němce. Ti jen zvedají obočí.
Němci řecké požadavky odmítají s tím, že nemají žádné právní opodstatnění. Téma reparací pokládají za uzavřenou kapitolu. Už v roce 1960 zaplatila západoněmecká vláda Řecku 115 milionů tehdejších marek.
Namísto toho, aby se Berlín a Atény zaměřili na emocionálně nabitou otázku odškodnění za druhou světovou válku, měli by zřídit budoucí fond pro společnou rehabilitaci „sdílené“ historie.
Německý zástupce kancléře Sigmar Gabriel přímo odmítl Tsiprasovy požadavky : „Pravděpodobnost je nulová.“ Výzvy na splácení válečných splátek bývají často považovány za souboj rukou jménem těch „zkrachovaných“ Řeků, kteří se snaží pokrýt své dluhy tím, že podvádějí chudé Němečtí daňoví poplatníci ze svých těžce vydělaných eur. Ale stojí za to se blíže podívat na to, o jaký druh dluhu vlastně mluvíme.
Nacistická německá 3,5 letá okupace Řecka byla krvavá a destruktivní. Pařížská reparační konference v roce 1945 přijala výpočty, které odhadovaly škody na Řecku na 7 miliard předválečných amerických dolarů . Mělo by být jasně řečeno, že se nejedná o automaticky navrhovanou reparační platbu, jak ji často dodržovali řečtí politici a novináři: cílem konference nebylo vymyslet absolutní částky, nýbrž vypracovat procenta dosud nespecifikovaných reparační fond.
Zaplaťte miliardy za válku, žádá Řecko Němce. Ti jen zvedají obočí