Rozhodnutí vybudovat nikaragujský průplav, který měl být novou lodní trasou mezi Karibským mořem a Atlantským oceánem, padlo před více než deseti lety. Téma projektu však bylo oživeno rozhodnutím prezidenta Nikaraguy Daniela Ortegy. Čína postaví mezioceánský kanál.
Historie projektu propojení Atlantského oceánu s Tichým oceánem sahá až do dob Napoleona III., tedy do poloviny devatenáctého století. Doposud však k realizaci nedošlo – kvůli pozastavení vztahů mezi Managuou a Pekingem a také kvůli četným obavám ze strany ekonomů, ekologů a sociálních aktivistů.
Velký kanál Nikaraguy. Historie projektu XX století.
Již v roce 1825 vznikly plány na stavbu námořní cesty, která by zkrátila dobu plavby mezi Tichým a Atlantským oceánem. Tehdy se uvažovalo o třech možných trasách přes Nikaraguu, Mexiko nebo Panamu . Přestože se na projektu pracovalo přes 80 let, jeho realizace se nedočkala. Odpůrci stavby průplavu byly Spojené státy americké, které se obávaly politické nestability a chudoby v Nikaragui a také konkurence britské vlády, která v té době ovládala území dnešního Belize a pobřeží dnešní Nikaraguy a Hondurasu.
Pozdější pokusy o vybudování kanálu, podniknuté na přelomu 19. a 20. století, se setkaly s nedostatkem financí nutných k zahájení tak velkého podniku . Nikaragujské úřady dokonce požádaly o pomoc Německo a Japonsko, ale kvůli obnoveným pochybnostem USA stavba nezačala.
Téma výstavby Nikaragujského průplavu se vrátilo ve 20. století otevřením Panamského průplavu v roce 1914. Několik let po události Spojené státy zahájily svůj první předběžný průzkum oblasti, známý jako Sultan Report. V letech 1930-31 zkoumal tým výzkumníků složený ze 300 lidí předem vytyčenou trasu průplavu a posuzoval jeho plochy. Odborníci spočítali, že Nikaragujský průplav by byl třikrát delší než Panamský a jeho výstavba by stála dvakrát tolik. Vědci se navíc potýkali s problémy způsobenými mimo jiné silnými dešti. Plány byly přerušeny masivním zemětřesením v roce 1931.
Během druhé světové války byl vyvinut nový projekt mezioceánského kanálu v Nikaragui. Tehdy se uvažovalo o výstavbě průplavu o minimální hloubce 1,8, 3 nebo 3,7 metru. Předmět investice se vrátil a zmizel. V 60. letech se však podařilo oživit díky projektu Plowshare, který předpokládal využití atomových bomb pro mírové účely, k budování infrastruktury.
Mezioceánský kanál v Nikaragui. XXI století
V 21. století se téma výstavby průplavu spojujícího dva oceány pravidelně vrací. V roce 1999 Národní shromáždění Nikaraguy schválilo stavební povolení pro mělký kanál spojující jezero Nikaragua s Karibským mořem. O pět let později nikaragujská vláda představila projekt výstavby železničního spojení mezi vnějšími přístavy budoucího kanálu. Vzhledem k nedostatku financí na stavbu zůstala investice ve fázi projektování.
Výstavba mezioceánského průplavu se setkala se zájmem Ruska a Spojených arabských emirátů. V roce 2009 tehdejší prezident Ruské federace Dmitrij Medveděv naznačil, že Rusko by o takový podnik mělo zájem. Kromě prohlášení však nebyly podniknuty žádné kroky.
V roce 2013 se do diskuse o projektu zapojila Čína. Jak tehdy informoval Associated Press, nikaragujský zákonodárný sbor udělil 13. června čínské skupině HKND licenci na stavbu kanálu a možnost 50letého řízení investice. Do roku 2022 však neproběhly žádné významné stavební práce. Mohly za to mimo jiné finanční potíže čínské společnosti, která v roce 2018 uzavřela své pobočky v Čínské lidové republice.
Průlom ve výstavbě mezioceánského kanálu v Nikaragui
Rozhodnutí znovu svěřit výstavbu nikaragujského průplavu čínským investorům bylo oznámeno na konci třídenní návštěvy delegace Komunistické strany Číny v Managui, hlavním městě Nikaraguy . Průplav má být podle předpokladů dlouhý 278 km a široký 230 až 520 metrů.
Plánovaná výstavba průplavu vedoucího od Karibského moře přes jezero Nikaragua do Tichého oceánu se setkala s negativním stanoviskem ekologů, podle kterých investice ohrozí ekosystém i faunu a flóru jezera. Podle prezidenta Daniela Ortegy projekt přinese občanům prosperitu.