Když zima končila, lidé na vsích symbolicky vynášeli Moranu, postavu ze slámy, oděnou do ženských šatů, a vhazovali ji do vody. Hodit do vody bylo jako poslat ji do podsvětí, aby se vrátila zase, až přijde její čas. Zima byla symbolem smrti, proto jí někdy říkali Smrtka, Morena, Smrtholka apod. Byl to staroslovanský zvyk z doby ještě před počátkem křesťanství.
Masopust
Masopust, lidově fašank, voračky nebo karneval, je slavnostní období mezi Vánocemi a postní dobou, který má počátek po Třech králích, avšak jehož konec se posouvá podle nadcházejícího času velikonočního, jak přichází podle úplňku. Během masopustu lidé holdují dobrému a mastnému jídlu, aby se připravili na půst, který následuje po něm. Masopust vrcholí posledními třemi dny ve formě lidové zábavy, lidé chodí v maskách v průvodu, baví se, jí a pijí.
Popeleční středa utne hody
Popeleční středa je dnem, jenž ukončí hýření, a s ní nastane čas odříkání, 40-denní půst. Lidé se tehdy postili, tj. jedli sice dosyta, ale bezmasá jídla. Věřící více rozjímali a současně se těšili na příchod velikonočních svátků, na očekávaný „pašijový týden“. Ten začíná týden před velikonoční nedělí.
Lidé na vsích se mezitím těšili z vylíhnutých kuřátek, narozených králíčků nebo kůzlátek, zatímco venku oživuje hlína a nastává rašení. Lidé už cítili a očekávali něco barevného, něco, co příroda i úplněk samy určují, co jakoby po šičkách přichází, nehledě na tištěné kalendáře
Velikonoce, velmi barevný jarní svátek, spojený s jarním slunovratem, převzatý církví
Názvy jednotlivých dnů velikonočních svátků jsou barevné a velmi symbolické.
Škaredá středa není táž, co popeleční, ale trůní uprostřed pašijového týdne, připomíná den Jidášovy zrady. Nazývá se také sazometná, protože tehdy bylo zvykem vymetat saze z komína v domě.
Následuje zelený čtvrtek, kdy lidé pojídali zelené pokrmy ze zeleniny, jako špenát nebo zelí, a také z kopřiv. Lidová rada zní – na zelený čtvrtek se nehádej.
Křesťané se tento den připomínají poslední večeři Páně.
Odpoledne bývalo volno, hospodyně pekly jidáše a potíraly je medem.
A právě tento pátek večer odlétají zvony do Říma, nebudou zvonit klekání až do Bílé soboty. Po tyto tři dny jejich vyzvánění nahradí děti se svými řehtačkami.
Hrkání, vrkání – služba za odlétlé zvony
Podle lidových zvyků, jmenovitě na Slovácku nebo Valašsku, se chodilo „vrkat“ nebo „hrkat“. Školáci obcházejí dědinu a dřevěnými vrkači (vypadají jako mlýnky) ohlašují čas brzo ráno, ještě za tmy, a večer (svolávají do kostela na mši).
Vrkače jsou jak malé, tak větší, nosí se v ruce, zavěšené na šňůrce a nebo u těch velkých se tlačí před sebou.
Velký pátek
Na Velký pátek se hrkalo dokonce 4krát, hoši museli velmi brzy vstávat, aby vše stihli.
Křesťané si připomínají ukřižování Pána Ježíše a drží půst. Podle lidových pověr se v tento den otevírá země a vydává poklady, v Čechách se otevírá památná hora Blaník.
Bílá…
Bílá sobota je dnem vzkříšení, zvony se vracejí z Říma, ale v kostele bývá ticho, neslaví se mše. Tento den je také posledním dnem půstu pašijového týdne.
Na Bílou sobotu, v den vzkříšení, po vsi na Horácku chodil průvod. Farář kráčel pod baldachýnem, který nad ním nesli, a obešli vyzdobenou ves. Lidé měli v oknech zelené snítky ozdobené velikonočními vajíčky.
Také se v domácnostech bílilo a vše se důkladně připravovalo na den vzkříšení. Na stole trůnily jidáše, někde už i pečený beránek. K cestě na posvěcení do kostela se také připravil domácí chléb.
Z nalámaných vrbových proutků hoši pletli pomlázky – dívky barvily a zdobily vajíčka.
V neděli je den vzkříšení, do kostela si lidé přinášeli jídlo k posvěcení, křesťané se radují. Nastává Velká noc, příprava na Boží hod velikonoční.
Podle pověry, kdo okusil svěceného beránka, ten pak dokázal najít ztracenou cestu v lesích.
Barevné velikonoční pondělí
Pondělí velikonoční bývá opravdu pestrým dnem. Hoši chodí šlehat dívky s pomlázkami, na kterých nechybí barevné pentle. Dívky na oplátku darují vajíčka, která jsou zdobená barvičkami a vzory, jak to která ruka dokázala.
Pomlázce upletené z měkkých vrbových proutků se říká různě podle krajových nářečí – dynovačka, pamihod, čugár, šlehačka, mrskačka apod.