Portugalsko | tescoreality.cz

Londýňané se poohlíží po životě v Portugalsku

Nová data od Portugalské obchodní komory ve Spojeném království odhalila, co Londýňané hledají, když se přestěhují do Portugalska.

Čísla shromážděná na výstavě Moving to Portugal Show v Londýně v říjnu 2022 odhalují, že nejvíce přitažlivé je město žijící v Portugalsku, přičemž 56 % londýnských návštěvníků vyjádřilo zájem o život ve Velkém Lisabonu (ve srovnání s 54 % vyjádřilo zájem o Algarve a 28 % v Portu a severním Portugalsku). To je srovnatelné s údaji z doby před Covidem z přehlídky Manchester Moving to Portugal, kdy Algarve obsadilo první místo v seznamu zajímavých destinací (s 61 % účastníků vyjádřilo zájem o život v Algarve, zatímco o život v Lisabonu projevilo zájem pouhých 42 % ), podle Komory.

„Vidíme, že Londýňané se více zajímají o život ve městě, pokud jde o zahájení nového života v Portugalsku. Zdá se, že existuje také souvislost s věkem, kdy mladší stěhováci vyhledávají městský život, možná kvůli rozsáhlejším pracovním možnostem, které Lisabon nabízí – stejně jako jeho pulzující a přívětivá sociální scéna a kvalita života, kterou město nabízí. nabídky pro mladé rodiny,“ řekla Christina Hippisley, generální ředitelka Portugalské obchodní komory ve Spojeném království .

Zjištění sněmovny také ukázala, že Londýňané mají také vyšší rozpočty, pokud jde o stěhování do Portugalska a nákup nemovitostí tam. 28 % těch, kteří se zúčastnili London Moving to Portugal show, mělo rozpočet přes 500 000 EUR, ve srovnání s 21 % těch, kteří se zúčastnili poslední show v Manchesteru. Jedním z důvodů je to, že Londýňané hledali možnosti trvalého pobytu v Portugalsku, zatímco Mancuniané se soustředili spíše na druhé domovy.

Výstavy a semináře Moving to Portugal poskytují účastníkům přístup k informacím o vízech, pobytu, investicích, daních, zaměstnání, vzdělávání a zdravotní péči v Portugalsku, stejně jako o každodenním životě v Portugalsku. Poskytují kombinaci prezentací na seminářích a panelových diskusí s příležitostí pro osobní rozhovory o stěhování do Portugalska. Příští show se bude konat v londýnském Pestana Chelsea Bridge Hotel 23. března 2023 od 11 do 21 hodin. Účast na představení je zdarma, místa je možné rezervovat předem .

„Britové zjišťují co nejvíce o životě v Portugalsku v rané fázi svých plánů přestěhovat se. Řada odborníků, kteří jsou k dispozici na výstavě a seminářích Moving to Portugal, bude hrát klíčovou roli při umožnění účastníkům přístup k informacím, které potřebují, aby mohli své plány posouvat vpřed,“ uzavřela Christina Hippisley, generální ředitelka Portugalské obchodní komory v Spojené království .

Německo zaplatilo poslední splátku odškodnění za první světovou válku o 92 let později

Teprve 92 let po skončení 1. světové války Německo zaplatilo poslední splátku válečných reparací stanovenou podle ustanovení Versailleské smlouvy. Poslední kompenzační tranši ve výši 70 milionů EUR převedla Bundesbanka na účty vlád Velké Británie a Francie v roce 2010.

Příčiny druhé světové války

Po skončení 1. světové války byla 28. června 1919 ve Versailles podepsána mírová smlouva a v jejím rámci bylo poražené Německo zatíženo povinností platit válečné reparace. V roce 1921 speciálně jmenovaná Mezispojenecká reparační komise stanovila celkovou výši reparací zemím Dohody a spojeneckým zemím za ztráty, které jim vznikly během nepřátelských akcí, na 132 miliard zlatých marek.

Na lázeňské konferenci v roce 1920 bylo dohodnuto, že Francie obdrží 52 procent hlasů. reparační částky, Anglie 22 %, Itálie 10 % a Belgie 8 pro., Portugalsko a Japonsko po 0,75 procenta. Zbývajících 6,5 procenta. Řecko, Rumunsko, Jugoslávie a další způsobilé státy měly dostat.

V srpnu 1921 Německo zaplatilo první splátku ve výši 1 miliardy zlatých marek, ale od začátku dalšího roku začala německá vláda představovat nové potíže a vzhledem k tomu, že země neměla dostatečnou platební kapacitu, bylo splácení škod přerušeno.

Ve 20. letech 20. století byla dvakrát změněna pravidla pro placení reparací, čímž se jejich celková výše mírně snížila na 112 miliard zlatých marek. Podle různých propočtů platila Výmarská republika do roku 1932 cca 25-30 procent částky. původně předpokládanou výši odškodnění. Po nástupu Hitlera k moci byly platby pozastaveny.

Rakousko a Maďarsko neplatily prakticky žádné reparace. V roce 1922 Bulharsko zaplatilo 173 milionů zlatých franků a v roce 1923 byla částka bulharských reparací snížena na 550 milionů zlatých franků. Na konferenci v Lausanne v roce 1932 byly bulharské a turecké reparační závazky zrušeny.

Po druhé světové válce převzala odpovědnost za celou zbývající částku reparací za první světovou válku Spolková republika Německo. V roce 1953 bylo na londýnské konferenci dohodnuto, že platby musí být dokončeny do roku 1983. Naběhlé úroky mělo Německo zaplatit až po budoucím znovusjednocení a první splátka byla zaplacena v roce 1996.

Mnoho historiků postupem času dospělo k závěru, že Versailleská smlouva nedosáhla svých cílů a zatížit zemi obrovskými dluhy – protože Německo mělo pokrýt nejen válečné ztráty, které způsobilo, ale všechny náklady války – nebylo to pravé. nejlepší řešení.

Po skončení druhé světové války se přístup změnil, a přestože bylo Německo nuceno finančně kompenzovat ostatní národy, větší důraz byl kladen na obnovu Evropy.

„Po druhé světové válce bylo rozhodnuto pověsit vůdce, ale ne potrestat národ. Po první světové válce byl opak pravdou“ – komentoval ekonom prof. Mark Harrison. (PAP)

EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA (ECB) – ODPOVĚDNÁ ZA STABILITU EURA

Evropská centrální banka (ECB) je centrální bankou jednotné měny Evropské unie. Samozřejmě, mluvit EUR (EUR), Tato instituce je mimo jiné odpovědná za vydání jednotné měny. Její kompetence zahrnují také ochranu kupní síly, tj. Udržení stabilní cenové hladiny. Stojí za to se na ni blíže podívat, protože její rozhodnutí mají významný dopad nejen na směnný kurz, ale i na celkovou měnovou politiku.

Na začátku stojí za zmínku, že ECB sdružuje a přijímá část úkolů centrálních bank zemí, jako jsou: Rakousko, Belgie, Finsko, Francie, Řecko, Španělsko, Nizozemsko, Irsko, Lucembursko, Německo, Portugalsko, Itálie, Slovinsko, Kypr, Malta, Slovensko. Estonsko, Lotyšsko a Litva.

Stručná historie ECB
Společnost 1 byla založena v červnu 1998, kdy nabyla účinnosti nominace na členy představenstva ECB. Jen o několik měsíců později, konkrétně v roce 1 1999, byla založena Hospodářská a měnová unie, která spojila země 11. Prvním prezidentem Evropské centrální banky byl Holanďan Wim Duisenberg – bývalý prezident Evropského měnového institutu a holandská centrální banka.

Základy současné ECB EMI (Evropský měnový institut). Tato instituce zahájila svou činnost 1 v lednu 1994. Centrální banky členských států byly také členy Evropského měnového institutu. Rada EMI byla nezávislá, a proto nemohla být ovlivněna žádnými orgány, které by tvořily Společenství nebo, což je horší, vládami a institucemi členských států.

Přípravné práce EMI přispěly k založení ECB a měly dopad na následné významné události, včetně zavedení eura jako měny pro vypořádání měn 1 1999 v lednu a peněžního formuláře 1 January 2002 Evropský měnový institut v souladu se Smlouvou o Evropském společenství 117 měl posílit spolupráci mezi národními bankami. centrální Všechny tyto události formovaly současnou podobu a organizační strukturu ECB, do které se brzy dostaneme.

Funkce a úkoly ECB
mario draghi
Mario Draghi, současný prezident ECB

Hlavní cíle a úkoly ECB jsou vymezeny příslušnými předpisy. Hlavní cíl Evropské centrální banky je uveden v čl. 5 odst. 1 písm. 127 sec. 1 Smlouva o fungování Evropské unie. Jsou v něm určité hlavní cíle, včetně zachování cenové stability v eurozóně. Podle cenové stability máme na mysli situaci, kdy je inflace nižší než 2%. Vedlejšími cíli ECB jsou: udržení stabilního finančního systému, podpora bankovního systému členských států a široká podpora obecné hospodářské politiky ve Společenství. Výše uvedené cíle definují specifické úkoly, které spočívají na bedrech ECB. Mluvíme o několika klíčových otázkách, mezi které patří:

podpora správného fungování platebních systémů,
vymezení a provádění měnové politiky eurozóny,
správa devizových rezerv zemí eurozóny,
řízení měnových operací,
právo schvalovat a schvalovat vydávání eurobankovek,
shromažďování statistických informací od centrálních bank,
stanovení úrokové sazby u úvěrů poskytnutých komerčním bankám,
dopad na nabídku peněz.

Organizace Evropské centrální banky

Rada guvernérů – hlavní rozhodovací orgán eurosystému. Skládá se ze šesti členů představenstva a generálních ředitelů centrálních bank Eurosystému. 19 je navíc doplněn o další členy. Jsou to guvernéři centrálních bank zemí, které patří do eurozóny. Setkání jsou organizována min. 10 krát za rok. Rozhodnutí o měnové politice se o nich rozhoduje (včetně např. Správy rezerv).
Generální rada – plní především poradní úlohu. Mezi jeho pravomoci patří také vypracovávání statistik, vypracovávání výročních zpráv Evropské centrální banky a řízení pracovních podmínek zaměstnanců ECB. Je to orgán, na kterém spočívá odpovědnost za řádné fungování instituce. Je to součást ECB, která spojuje země, které tvoří systém euro, se zeměmi, které nejsou součástí eurozóny. Skládá se z prezidenta ECB, viceprezidenta ECB a všech prezidentů národních centrálních bank členských států EU.
Správní rada se skládá z osob 6: prezidenta, viceprezidenta a 4 ostatních členů. Hlavním cílem představenstva je realizace a realizace měnové politiky stanovené Radou guvernérů. Jsou voleni do funkčního období 8.